Kniha Urantia v angličtině je od roku 2006 celosvětově Public Domain.
Překlady: © 2019 Nadace Urantia
| Kapitola 150. Třetí poutní kázání |
Index
Jediná verze |
Kapitola 152. Události vedoucí ke krizi v Kafarnaumu |
TARRYING AND TEACHING BY THE SEASIDE
ODPOČÍVÁNÍ A UČENÍ U MOŘE
1955 151:0.1 BY MARCH 10 all of the preaching and teaching groups had forgathered at Bethsaida. Thursday night and Friday many of them went out to fish, while on the Sabbath day they attended the synagogue to hear an aged Jew of Damascus discourse on the glory of father Abraham. Jesus spent most of this Sabbath day alone in the hills. That Saturday night the Master talked for more than an hour to the assembled groups on “The mission of adversity and the spiritual value of disappointment.” This was a memorable occasion, and his hearers never forgot the lesson he imparted.
2019 151:0.1 DO 10. března se všechny skupiny učitelů a kazatelů vrátily zpět do Betsaidy. Ve čtvrtek večer se mnozí z nich vydali rybařit na moře a v sobotu navštívili synagogu, aby si poslechli kázání zestárlého žida z Damašku o slávě otce Abrahama. Ježíš strávil podstatnou část této soboty sám v horách. V ten večer Učitel hovořil déle než hodinu ke shromážděným skupinám o „smyslu nepřízně osudu a duchovní hodnotě zklamání.“ Byla to památná událost a přítomní posluchači nikdy nezapomněli na tuto, jím udělenou, lekci.
1955 151:0.2 Jesus had not fully recovered from the sorrow of his recent rejection at Nazareth; the apostles were aware of a peculiar sadness mingled with his usual cheerful demeanor. James and John were with him much of the time, Peter being more than occupied with the many responsibilities having to do with the welfare and direction of the new corps of evangelists. This time of waiting before starting for the Passover at Jerusalem, the women spent in visiting from house to house, teaching the gospel, and ministering to the sick in Capernaum and the surrounding cities and villages.
2019 151:0.2 Ježíš se ještě plně nezotavil z hořkosti svého nedávného zavržení v Nazaretu; apoštolové si byli vědomi zvláštní vážnosti, prolínající se s jeho obvyklým veselým vystupováním. Po většinu času s ním byli Jakub a Jan, protože Petr měl spoustu práce s novými odpovědnostmi, týkajících se zajištění a řízení nového sboru evangelistů. Během čekání na odchod na svátek Paschi do Jerusalema ženy navštěvovaly dům od domu a učily evangelium a pomáhaly nemocným v Kafarnaumu a v okolních městech a vesnicích.
1. THE PARABLE OF THE SOWER
1. PODOBENSTVÍ O ROZSÉVAČI
1955 151:1.1 About this time Jesus first began to employ the parable method of teaching the multitudes that so frequently gathered about him. Since Jesus had talked with the apostles and others long into the night, on this Sunday morning very few of the group were up for breakfast; so he went out by the seaside and sat alone in the boat, the old fishing boat of Andrew and Peter, which was always kept at his disposal, and meditated on the next move to be made in the work of extending the kingdom. But the Master was not to be alone for long. Very soon the people from Capernaum and near-by villages began to arrive, and by ten o’clock that morning almost one thousand were assembled on shore near Jesus’ boat and were clamoring for attention. Peter was now up and, making his way to the boat, said to Jesus, “Master, shall I talk to them?” But Jesus answered, “No, Peter, I will tell them a story.” And then Jesus began the recital of the parable of the sower, one of the first of a long series of such parables which he taught the throngs that followed after him. This boat had an elevated seat on which he sat (for it was the custom to sit when teaching) while he talked to the crowd assembled along the shore. After Peter had spoken a few words, Jesus said:
2019 151:1.1 Přibližně v této době začal Ježíš používat podobenství jako metodu pro učení velkého množství lidí, kteří se často kolem něho shromáždili. Poněvadž Ježíš hovořil s apoštoly a dalšími lidmi dlouho do noci, v neděli ráno jich přišlo ke snídani jen několik; a proto Ježíš odešel sám k moři, kde si sedl do loďky. Tady, ve staré rybářské loďce Ondřeje a Petra, která byla vždy připravena pro jeho použití, přemýšlel o dalším kroku pro rozšíření království. Ale sám tam dlouho nezůstal. Brzy sem začínali přicházet lidé z Kafarnaumu a nedalekých vesnic a kolem desáté hodiny toho rána se kolem Ježíšovy loďky shromáždilo téměř tisíc lidí a křikem si vyžadovali pozornost. V té době byl Petr již vzhůru a na cestě k loďce. Když k ní přišel, zeptal se Ježíše: „Učiteli, mám k nim promluvit?“ Ale Ježíš odpověděl: „Ne, Petře, já jim povím příběh[1].“ A pak začal Ježíš vyprávět podobenství o rozsévači, jedno z prvních v dlouhé řadě takových podobenstvích, které vyprávěl zástupům, když za ním přicházely. V této loďce bylo vyvýšené sedátko, na které se posadil (protože měl ve zvyku sedět při vyprávění) a mluvil k davu, shromážděném na břehu. Po krátkém uvítacím slově Petra, Ježíš řekl:
1955 151:1.2 “A sower went forth to sow, and it came to pass as he sowed that some seed fell by the wayside to be trodden underfoot and devoured by the birds of heaven. Other seed fell upon the rocky places where there was little earth, and immediately it sprang up because there was no depth to the soil, but as soon as the sun shone, it withered because it had no root whereby to secure moisture. Other seed fell among the thorns, and as the thorns grew up, it was choked so that it yielded no grain. Still other seed fell upon good ground and, growing, yielded, some thirtyfold, some sixtyfold, and some a hundredfold.” And when he had finished speaking this parable, he said to the multitude, “He who has ears to hear, let him hear.”
2019 151:1.2 „Rozsévač se vydal sít a když rozséval semínka, některá spadla na okraj cesty a byla zašlapána do země a vyzobána ptáky. Jiná semínka spadla na kamenitou půdu, kde bylo málo hlíny a brzy vzklíčila, protože tam byla tenká vrstva půdy, ale jakmile vyšlo slunce, klíčky uvadly, poněvadž neměly kořeny pro zadržení vláhy. Další semínka spadla do trní a když trní vyrostlo, tak je zadusilo a neurodilo se žádné obilí. Ještě další semínka dopadla na dobrou půdu a vyrostla, přinesla úrodu, některá třicetinásobnou, některá šedesátinásobnou a některá stonásobnou[2].“ A když skončil toto podobenství, řekl davu: „Ten, kdo má uši k slyšení, uslyší.“
1955 151:1.3 The apostles and those who were with them, when they heard Jesus teach the people in this manner, were greatly perplexed; and after much talking among themselves, that evening in the Zebedee garden Matthew said to Jesus: “Master, what is the meaning of the dark sayings which you present to the multitude? Why do you speak in parables to those who seek the truth?” And Jesus answered:
2019 151:1.3 Apoštolové a všichni ostatní, kteří tam byli s nimi a slyšeli Ježíše, byli velmi zmateni tímto jeho způsobem učení; a po dlouhých rozhovorech mezi sebou se ten večer v Zebedeově zahradě Matouš Ježíše zeptal: „Učiteli, jaký je smysl nejasného vyprávění, se kterým se obracíš k lidem? Proč mluvíš v podobenstvích k těm, kteří hledají pravdu? A Ježíš odpověděl:[3]
1955 151:1.4 “In patience have I instructed you all this time. To you it is given to know the mysteries of the kingdom of heaven, but to the undiscerning multitudes and to those who seek our destruction, from now on, the mysteries of the kingdom shall be presented in parables. And this we will do so that those who really desire to enter the kingdom may discern the meaning of the teaching and thus find salvation, while those who listen only to ensnare us may be the more confounded in that they will see without seeing and will hear without hearing. My children, do you not perceive the law of the spirit which decrees that to him who has shall be given so that he shall have an abundance; but from him who has not shall be taken away even that which he has. Therefore will I henceforth speak to the people much in parables to the end that our friends and those who desire to know the truth may find that which they seek, while our enemies and those who love not the truth may hear without understanding. Many of these people follow not in the way of the truth. The prophet did, indeed, describe all such undiscerning souls when he said: ‘For this people’s heart has waxed gross, and their ears are dull of hearing, and their eyes they have closed lest they should discern the truth and understand it in their hearts.’”
2019 151:1.4 „Celou tu dobu jsem vás trpělivě učil. Vám je dáno poznat tajemství království nebeského, ale neprozíravým davům a těm, kteří se snaží nás zničit, od této chvíle budou tajemství království vyjadřována v podobenstvích. A budeme to tak dělat, aby ti, kteří upřímně touží vstoupit do království, mohli poznat smysl učení a tak najít spasení, zatímco ti, kteří poslouchají jen proto, aby nás vlákali do léčky, byli zmateni─budou se dívat a neuvidí, budou naslouchat a neuslyší[4]. Děti moje, vy nechápete zákon ducha, který hlásá, že ten, komu je dáno, ještě dostane a bude mít dostatek; ale tomu, kterému není dáno, je odebráno i to co má[5]. Proto budu nyní hovořit k lidem v podobenstvích za tím účelem, aby naši přátelé a ti, kteří touží poznat pravdu, mohou nalézt to, co hledají, zatímco naši nepřátelé a ti, kteří nemilují pravdu, mohou naslouchat, ale nebudou rozumět. Mnoho těchto lidí nejde cestou pravdy[6]. Všechny takové nevědomé duše dobře popsal prorok, když řekl: „Jelikož tito lidé mají ztvrdlá srdce a jejich uši neslyší a jejich oči jsou zavřené, tak nemohou vidět pravdu a rozumět ji srdcem.“
1955 151:1.5 The apostles did not fully comprehend the significance of the Master’s words. As Andrew and Thomas talked further with Jesus, Peter and the other apostles withdrew to another portion of the garden where they engaged in earnest and prolonged discussion.
2019 151:1.5 Apoštolové nechápali plně význam slov Učitele. Potom Ondřej a Tomáš pokračovali v rozhovoru s Ježíšem a Petr s ostatními apoštoly odešli do jiné části zahrady, kde se pustili do vášnivé a dlouhé debaty.
2. INTERPRETATION OF THE PARABLE
2. VÝKLAD PODOBENSTVÍ
1955 151:2.1 Peter and the group about him came to the conclusion that the parable of the sower was an allegory, that each feature had some hidden meaning, and so they decided to go to Jesus and ask for an explanation. Accordingly, Peter approached the Master, saying: “We are not able to penetrate the meaning of this parable, and we desire that you explain it to us since you say it is given us to know the mysteries of the kingdom.” And when Jesus heard this, he said to Peter: “My son, I desire to withhold nothing from you, but first suppose you tell me what you have been talking about; what is your interpretation of the parable?”
2019 151:2.1 Petr a skupina apoštolů kolem něho došla k závěru, že podobenství o rozsévači bylo jinotajem, ve kterém každý jev měl svůj skrytý význam a rozhodli se jít za Ježíšem a požádat ho o vysvětlení. Proto Petr přišel k Učiteli a zeptal se: „My nejsme schopni pochopit smysl tohoto podobenství a chtěli bychom, abys nám to vysvětlil, protože sám říkáš, že nám je dáno poznat tajemství království.“ A když to Ježíš uslyšel, řekl Petrovi: „Můj synu, já nechci před vámi nic tajit, ale nejdříve mně řekni o vaší debatě; jaký je váš výklad tohoto podobenství?“
1955 151:2.2 After a moment of silence, Peter said: “Master, we have talked much concerning the parable, and this is the interpretation I have decided upon: The sower is the gospel preacher; the seed is the word of God. The seed which fell by the wayside represents those who do not understand the gospel teaching. The birds which snatched away the seed that fell upon the hardened ground represent Satan, or the evil one, who steals away that which has been sown in the hearts of these ignorant ones. The seed which fell upon the rocky places, and which sprang up so suddenly, represents those superficial and unthinking persons who, when they hear the glad tidings, receive the message with joy; but because the truth has no real root in their deeper understanding, their devotion is short-lived in the face of tribulation and persecution. When trouble comes, these believers stumble; they fall away when tempted. The seed which fell among thorns represents those who hear the word willingly, but who allow the cares of the world and the deceitfulness of riches to choke the word of truth so that it becomes unfruitful. Now the seed which fell on good ground and sprang up to bear, some thirty, some sixty, and some a hundredfold, represents those who, when they have heard the truth, receive it with varying degrees of appreciation—owing to their differing intellectual endowments—and hence manifest these varying degrees of religious experience.”
2019 151:2.2 Po chvíli mlčení Petr řekl: „Učiteli, mluvili jsme dlouze o tomto podobenství a toto je výklad, ke kterému jsem dospěl já: Rozsévač je kazatelem evangelia; semínka jsou slova Boží. Semínka, která spadla na okraj cesty, představují ty, kteří nechápou učení evangelia. Ptáci, kteří sezobali semínka, která dopadla na ztvrdlou půdu, představují Satana, nebo zlého, který krade to, co bylo zaseto do srdcí těchto nevědoucích. Semínka, která dopadla na kamenitá místa a která tak rychle vzklíčila, představují ty povrchní a nemyslící lidi, kteří slyší radostné zprávy, přijímají je s radostí, ale kvůli tomu, že pravda není zakořeněna hluboko v jejich vnímání, jejich oddanost tváří v tvář strastem a pronásledování je krátkodobá. Když přicházejí potíže, tito věřící klopýtají; při pokušení upadnou. Semena, která spadla do trní, představují ty, kteří naslouchají slovu ochotně, ale dovolí, aby životní starosti a nečestnost bohatých potlačily slovo pravdy natolik, že se stává neplodným. A semínka, která dopadla na dobrou půdu a přinesla úrodu, některá třicetinásobnou, některá šedesátinásobnou a některá stonásobnou, představují ty, kteří, když uslyší pravdu, přijmou ji s odlišnou mírou ocenění─v důsledku jejich lišících se intelektuálních schopností─což se projevuje v rozdílné míře náboženské zkušenosti[7].
1955 151:2.3 Jesus, after listening to Peter’s interpretation of the parable, asked the other apostles if they did not also have suggestions to offer. To this invitation only Nathaniel responded. Said he: “Master, while I recognize many good things about Simon Peter’s interpretation of the parable, I do not fully agree with him. My idea of this parable would be: The seed represents the gospel of the kingdom, while the sower stands for the messengers of the kingdom. The seed which fell by the wayside on hardened ground represents those who have heard but little of the gospel, along with those who are indifferent to the message, and who have hardened their hearts. The birds of the sky that snatched away the seed which fell by the wayside represent one’s habits of life, the temptation of evil, and the desires of the flesh. The seed which fell among the rocks stands for those emotional souls who are quick to receive new teaching and equally quick to give up the truth when confronted with the difficulties and realities of living up to this truth; they lack spiritual perception. The seed which fell among the thorns represents those who are attracted to the truths of the gospel; they are minded to follow its teachings, but they are prevented by the pride of life, jealousy, envy, and the anxieties of human existence. The seed which fell on good soil, springing up to bear, some thirty, some sixty, and some a hundredfold, represents the natural and varying degrees of ability to comprehend truth and respond to its spiritual teachings by men and women who possess diverse endowments of spirit illumination.”
2019 151:2.3 Po vyslechnutí Petrova výkladu podobenství se Ježíš zeptal ostatních apoštolů zdali také nemají své vlastní výklady k přednesení. Na to vyzvání zareagoval pouze Natanael a řekl: „Učiteli, i když připouštím, že v Petrově výkladu podobenství je hodně dobrého, plně však s ním nesouhlasím. Já bych toto podobenství vyložil takto: „Semínka představují evangelium království, zatímco rozsévač symbolizuje posly království. Semínka, která spadla na tvrdý okraj cesty, představují ty, kteří slyšeli jen málo o evangeliu a také ty, kteří jsou lhostejní k poselství a mají zatvrzelá srdce. Ptáci, kteří sezobali semínka, která spadla na okraj cesty, znamenají obraz života lidí, pokušení zla a touhy těla. Semínka, která spadla mezi kameny, symbolizují ty emocionální duše, který rychle přijmou nové učení a když se setkají s potížemi a realitami života podle pravdy, rychle se ho vzdají; tito lidé postrádají duchovní vnímání. Semínka, která spadla do trní, představují ty, které přilákaly pravdy evangelia; mají v úmyslu následovat jeho učení, ale brání jim v tom vlastní důležitost, podezíravost, závist a starosti lidské existence. Semínka, která dopadla na dobrou půdu, vyrostla a přinesla úrodu, některá třicetinásobnou, některá šedesátinásobnou a některá stonásobnou, představují rozdílné přirozené schopnosti mužů a žen, v různé míře obdarovaných duchovním osvícením pochopit pravdu a reagovat na její duchovní učení[8].“
1955 151:2.4 When Nathaniel had finished speaking, the apostles and their associates fell into serious discussion and engaged in earnest debate, some contending for the correctness of Peter’s interpretation, while almost an equal number sought to defend Nathaniel’s explanation of the parable. Meanwhile Peter and Nathaniel had withdrawn to the house, where they were involved in a vigorous and determined effort the one to convince and change the mind of the other.
2019 151:2.4 Když Natanael ukončil svůj výklad, apoštolové a jejich druhové se pustili do vážného rozhovoru a rozvinuli upřímnou debatu. Někteří hájili správnost výkladu Petra, zatímco téměř stejný počet se snažil bránit vysvětlení podobenství Natanaelem. Mezitím Petr a Natanael odešli do domu, kde se důrazně a zarytě snažili přesvědčit jeden druhého o své pravdě.
1955 151:2.5 The Master permitted this confusion to pass the point of most intense expression; then he clapped his hands and called them about him. When they had all gathered around him once more, he said, “Before I tell you about this parable, do any of you have aught to say?” Following a moment of silence, Thomas spoke up: “Yes, Master, I wish to say a few words. I remember that you once told us to beware of this very thing. You instructed us that, when using illustrations for our preaching, we should employ true stories, not fables, and that we should select a story best suited to the illustration of the one central and vital truth which we wished to teach the people, and that, having so used the story, we should not attempt to make a spiritual application of all the minor details involved in the telling of the story. I hold that Peter and Nathaniel are both wrong in their attempts to interpret this parable. I admire their ability to do these things, but I am equally sure that all such attempts to make a natural parable yield spiritual analogies in all its features can only result in confusion and serious misconception of the true purpose of such a parable. That I am right is fully proved by the fact that, whereas we were all of one mind an hour ago, now are we divided into two separate groups who hold different opinions concerning this parable and hold such opinions so earnestly as to interfere, in my opinion, with our ability fully to grasp the great truth which you had in mind when you presented this parable to the multitude and subsequently asked us to make comment upon it.”
2019 151:2.5 Učitel nechal tuto vřavu názorů dojít do nejvyššího bodu vyjádření; potom zatleskal a zavolal je k sobě. Když se opět všichni kolem něho shromáždili, řekl: „Předtím, než vám povím o tomto podobenství, chce někdo z vás k tomu něco dodat?“ Po chvíli ticha promluvil Tomáš: „Ano, Učiteli, já bych chtěl říct několik slov. Já si pamatuji, že jsi nám jednou řekl, abychom si právě na tuto věc dávali pozor. Učil jsi nás, že když při našem kázání použijeme názorný příklad, měli bychom použít opravdový příběh, ne výmysl a že bychom měli vybrat příběh, který se nejlépe hodí pro objasnění jedné centrální a zásadní pravdy, kterou lidem chceme sdělit, a že když takový příběh použijeme, neměli bychom se snažit o duchovní vysvětlení všech malých detailů, obsažených ve vyprávění toho příběhu. Já mám za to, že jak Petr, tak i Natanael, se mýlí ve svých snahách vyložit toto podobenství. Obdivuji jejich schopnost přednést svoje představy, ale zároveň jsem si jist, že všechny takové pokusy najít ve všech částech obyčejného podobenství duchovní analogie může jenom způsobit zmatek a vážné mylné představy o skutečném účelu takového podobenství. To, že mám pravdu, je plně dokázáno faktem, že ačkoliv jsme všichni měli před hodinou stejný názor, nyní jsme rozděleni do dvou oddělených skupin, které mají rozdílné názory na toto podobenství a obhajují tyto názory tak usilovně, že podle mého mínění omezují naši schopnost plně pochopit velkou pravdu, kterou jsi měl na mysli, když jsi toto podobenství předložil lidem a následně jsi nás požádal o náš výklad.“
1955 151:2.6 The words which Thomas spoke had a quieting effect on all of them. He caused them to recall what Jesus had taught them on former occasions, and before Jesus resumed speaking, Andrew arose, saying: “I am persuaded that Thomas is right, and I would like to have him tell us what meaning he attaches to the parable of the sower.” After Jesus had beckoned Thomas to speak, he said: “My brethren, I did not wish to prolong this discussion, but if you so desire, I will say that I think this parable was spoken to teach us one great truth. And that is that our teaching of the gospel of the kingdom, no matter how faithfully and efficiently we execute our divine commissions, is going to be attended by varying degrees of success; and that all such differences in results are directly due to conditions inherent in the circumstances of our ministry, conditions over which we have little or no control.”
2019 151:2.6 Tato Tomášova slova způsobila mezi všemi přítomnými velké ticho. On jim připomněl, čemu je Ježíš dříve učil a než Ježíš začal mluvit, Ondřej vstal a řekl: „Já jsem přesvědčen o tom, že Tomáš má pravdu a chtěl bych, aby nám řekl, jak on vnímá smysl podobenství o rozsévači.“ Ježíš pak pokynul Tomášovi, aby promluvil a ten řekl: „Bratři moji, nechtěl jsem protahovat tuto debatu, ale jestli si to přejete, řeknu vám můj názor na toto podobenství, které nám bylo předneseno za účelem naučit nás jednu velkou pravdu. A tato pravda spočívá v tom, že naše učení evangelia království, bez ohledu na to jak poctivě a dobře vykonáváme naše božská poslání, bude doprovázeno proměnlivými úspěchy; a že všechny takové rozdíly ve výsledcích jsou přímo způsobeny podmínkami, které jsou obsaženy v okolnostech naší služby, podmínkami, nad kterými máme malý, nebo žádný vliv.“
1955 151:2.7 When Thomas had finished speaking, the majority of his fellow preachers were about ready to agree with him, even Peter and Nathaniel were on their way over to speak with him, when Jesus arose and said: “Well done, Thomas; you have discerned the true meaning of parables; but both Peter and Nathaniel have done you all equal good in that they have so fully shown the danger of undertaking to make an allegory out of my parables. In your own hearts you may often profitably engage in such flights of the speculative imagination, but you make a mistake when you seek to offer such conclusions as a part of your public teaching.”
2019 151:2.7 Když Tomáš umlkl, většina jeho druhů-kazatelů byla málem hotova s ním souhlasit, dokonce Petr a Natanael se chystali jít k němu, aby si s ním promluvili, když Ježíš vstal a řekl: „Výborně, Tomáši; rozpoznal jsi skutečný smysl podobenství; ale jak Petr, tak i Natanael vám rovněž přinesli rovnocenný užitek v tom, že v plné míře ukázali nebezpečí, která mohou přinést snahy udělat z mých podobenstvích jinotaje. Ve svých srdcích můžete často prospěšně nechat průchod takovým spekulativním představám, ale děláte chybu, když se snažíte nabídnout takové úsudky jako součást vašeho veřejného učení.“
1955 151:2.8 Now that the tension was over, Peter and Nathaniel congratulated each other on their interpretations, and with the exception of the Alpheus twins, each of the apostles ventured to make an interpretation of the parable of the sower before they retired for the night. Even Judas Iscariot offered a very plausible interpretation. The twelve would often, among themselves, attempt to figure out the Master’s parables as they would an allegory, but never again did they regard such speculations seriously. This was a very profitable session for the apostles and their associates, especially so since from this time on Jesus more and more employed parables in connection with his public teaching.
2019 151:2.8 Nyní, když napětí zmizelo, Petr a Natanael si poblahopřáli jeden druhému za jejich výklady a kromě dvojčat Alfeových se každý z apoštolů pokusil předložit vlastní výklad podobenství o rozsévači předtím, než se odebrali ke spánku. Také Jidáš Iškariotský přednesl velmi přijatelný výklad. Dvanáctka se často mezi sebou pokoušela rozřešit podobenství Ježíše jako jinotaje, ale již nikdy nebrali takové spekulace vážně. Toto byl velmi prospěšný večer pro apoštoly a jejich druhy, hlavně kvůli tomu, že od této doby Ježíš stále častěji používal podobenství při svých veřejných vystoupeních.
3. MORE ABOUT PARABLES
3. VÍCE O PODOBENSTVÍ
1955 151:3.1 The apostles were parable-minded, so much so that the whole of the next evening was devoted to the further discussion of parables. Jesus introduced the evening’s conference by saying: “My beloved, you must always make a difference in teaching so as to suit your presentation of truth to the minds and hearts before you. When you stand before a multitude of varying intellects and temperaments, you cannot speak different words for each class of hearers, but you can tell a story to convey your teaching; and each group, even each individual, will be able to make his own interpretation of your parable in accordance with his own intellectual and spiritual endowments. You are to let your light shine but do so with wisdom and discretion. No man, when he lights a lamp, covers it up with a vessel or puts it under the bed; he puts his lamp on a stand where all can behold the light. Let me tell you that nothing is hid in the kingdom of heaven which shall not be made manifest; neither are there any secrets which shall not ultimately be made known. Eventually, all these things shall come to light. Think not only of the multitudes and how they hear the truth; take heed also to yourselves how you hear. Remember that I have many times told you: To him who has shall be given more, while from him who has not shall be taken away even that which he thinks he has.”
2019 151:3.1 Apoštolové byli natolik plni podobenství, že celý příští večer byl věnován další debatě o podobenstvích. Ježíš zahájil večerní poradu slovy: „Moji drazí, když učíte, musíte vždy dělat rozdíly v učení tak, aby vaše prezentace pravdy byla přizpůsobena myslím a srdcím, které vám naslouchají. Když stojíte před davem lidí s odlišnými intelekty a povahami, nemůžete říkat rozdílná slova každé skupině posluchačů, ale můžete povědět příběh, sdělující smysl vašeho učení; a každá skupina a také každý jedinec bude schopen udělat si svůj vlastní výklad vašeho podobenství v souladu s jeho intelektuálními a duchovními schopnostmi. Ať září vaše světlo, ale dělejte to s moudrostí a rozvážností. Žádný člověk, když zapálí lampu, ji nepřikryje nádobou, anebo ji dá pod postel; postaví ji na stojan, aby všichni měli světlo[9]. Dovolte mi, abych vám řekl, že není nic tajného v království nebeském, aby to nebylo ukázáno; nejsou tam ani žádná tajemství, která nebudou nakonec známa. Časem všechny tyto věci vyjdou na světlo. Nemyslete jenom na ty davy lidí a na to, jak slyší pravdu; ale dávejte také pozor na to, jak slyšíte vy[10]. Vzpomeňte si na to, že jsem vám mnohokrát řekl: ten, komu je dáno, dostane ještě víc, zatímco tomu, komu není dáno, bude odebráno i to, o čem si myslí, že má.“[11]
1955 151:3.2 The continued discussion of parables and further instruction as to their interpretation may be summarized and expressed in modern phraseology as follows:
2019 151:3.2 Pokračující debata o podobenstvích a další pokyny k jejich výkladům mohou být shrnuty a vyjádřeny v současné frazeologii následovně:
1955 151:3.3 1. Jesus advised against the use of either fables or allegories in teaching the truths of the gospel. He did recommend the free use of parables, especially nature parables. He emphasized the value of utilizing the analogy existing between the natural and the spiritual worlds as a means of teaching truth. He frequently alluded to the natural as “the unreal and fleeting shadow of spirit realities.”
2019 151:3.3 1. Ježíš radil nepoužívat při učení pravd evangelia ani bajky, ani jinotaje. Doporučil volné použití podobenstvích, především ze života. Zdůraznil význam používání analogie, existující mezi přírodními a duchovními světy, jako prostředek učení pravdy. On se často zmiňoval o přírodním světě jako o „fiktivním a pomíjivém stínu duchovních realit.“
1955 151:3.4 2. Jesus narrated three or four parables from the Hebrew scriptures, calling attention to the fact that this method of teaching was not wholly new. However, it became almost a new method of teaching as he employed it from this time onward.
2019 151:3.4 2. Ježíš vyprávěl tři či čtyři podobenství z posvátných hebrejských spisů, upozorňujíc na to, že tato metoda učení není úplně nová. Nicméně, stala se prakticky novou metodou učení v tom, jak ji Ježíš začal od této doby používat.
1955 151:3.5 3. In teaching the apostles the value of parables, Jesus called attention to the following points:
2019 151:3.5 3.Při vysvětlování významu podobenství Ježíš upozornil na následující aspekty:
1955 151:3.6 The parable provides for a simultaneous appeal to vastly different levels of mind and spirit. The parable stimulates the imagination, challenges the discrimination, and provokes critical thinking; it promotes sympathy without arousing antagonism.
2019 151:3.6 Podobenství umožňuje současně působit na nesmírně rozdílné úrovně mysli a ducha. Podobenství podněcuje představivost, vyžaduje bystrý úsudek a vyzývá ke kritickému myšlení; vyvolává účastenství bez vzbuzování nepřátelství.
1955 151:3.7 The parable proceeds from the things which are known to the discernment of the unknown. The parable utilizes the material and natural as a means of introducing the spiritual and the supermaterial.
2019 151:3.7 Podobenství postupuje od známých věcí k rozpoznání neznámého. Podobenství používá materiální a přírodní aspekty jako prostředek pro představení duchovního a nadmateriálního.
1955 151:3.8 Parables favor the making of impartial moral decisions. The parable evades much prejudice and puts new truth gracefully into the mind and does all this with the arousal of a minimum of the self-defense of personal resentment.
2019 151:3.8 Podobenství pomáhají udělat nestranná morální rozhodnutí. Podobenství se vyhýbá řadě předsudků a vkládá novou pravdu jemně do mysli a dělá to všechno s probuzením minimální sebeobrany osobní zášti.
1955 151:3.9 To reject the truth contained in parabolical analogy requires conscious intellectual action which is directly in contempt of one’s honest judgment and fair decision. The parable conduces to the forcing of thought through the sense of hearing.
2019 151:3.9 Odmítnutí pravdy, obsažené v metaforické analogii, vyžaduje vědomý intelektuální úkon, který je v přímém rozporu s upřímným úsudkem a čestným rozhodnutím člověka. Podobenství nutí naslouchajícího přemýšlet.
1955 151:3.10 The use of the parable form of teaching enables the teacher to present new and even startling truths while at the same time he largely avoids all controversy and outward clashing with tradition and established authority.
2019 151:3.10 Používání alegorické formy učení umožňuje učiteli představit nové a také překvapující pravdy a současně z velké míry zamezit veškerým sporům a vnějším střetům s tradicí a uznávanými autoritami.
1955 151:3.11 The parable also possesses the advantage of stimulating the memory of the truth taught when the same familiar scenes are subsequently encountered.
2019 151:3.11 Přednost podobenství spočívá v tom, že upevňuje v paměti pravdu při následném střetnutí s již známými epizodami.
1955 151:3.12 In this way Jesus sought to acquaint his followers with many of the reasons underlying his practice of increasingly using parables in his public teaching.
2019 151:3.12 Tímto způsobem se Ježíš snažil seznámit své stoupence s mnoha důvody pro stále častější používání podobenstvích při svém veřejném vyučování.
1955 151:3.13 Toward the close of the evening’s lesson Jesus made his first comment on the parable of the sower. He said the parable referred to two things: First, it was a review of his own ministry up to that time and a forecast of what lay ahead of him for the remainder of his life on earth. And second, it was also a hint as to what the apostles and other messengers of the kingdom might expect in their ministry from generation to generation as time passed.
2019 151:3.13 Ke konci večerní lekce Ježíš vyslovil svoji první poznámku k podobenství o rozsévači. Řekl, že podobenství se vztahuje na dvě věci: zaprvé, bylo to posouzení jeho vlastní služby do této doby a předpověď toho, co ho čeká ve zbytku jeho života na zemi. A za druhé, bylo to také naznačení toho, co apoštolové a ostatní poslové království mohou očekávat v jejich službě postupem času, od generace ke generaci.
1955 151:3.14 Jesus also resorted to the use of parables as the best possible refutation of the studied effort of the religious leaders at Jerusalem to teach that all of his work was done by the assistance of demons and the prince of devils. The appeal to nature was in contravention of such teaching since the people of that day looked upon all natural phenomena as the product of the direct act of spiritual beings and supernatural forces. He also determined upon this method of teaching because it enabled him to proclaim vital truths to those who desired to know the better way while at the same time affording his enemies less opportunity to find cause for offense and for accusations against him.
2019 151:3.14 Ježíš se rozhodl používat podobenství také jako nejlepší možný způsob vyvrácení promyšlených snah náboženských vůdců v Jerusalemu vštípit lidem, že všechna jeho práce je dělána s pomocí démonů a knížete ďáblů. Odvolání se na přírodu odporovalo tomuto tvrzení, poněvadž v tu dobu lidé považovali všechny přírodní jevy za důsledky přímých zásahů duchovních bytostí a nadpřirozených sil. Kromě toho se odhodlal pro tuto metodu učení kvůli tomu, že mu to umožňovalo hlásat životně důležité pravdy těm, kteří toužili poznat lepší cestu a současně poskytnout svým nepřátelům méně příležitostí pro nalezení příčiny pro přestupek a pro vznesení obvinění proti němu.
1955 151:3.15 Before he dismissed the group for the night, Jesus said: “Now will I tell you the last of the parable of the sower. I would test you to know how you will receive this: The kingdom of heaven is also like a man who cast good seed upon the earth; and while he slept by night and went about his business by day, the seed sprang up and grew, and although he knew not how it came about, the plant came to fruit. First there was the blade, then the ear, then the full grain in the ear. And then when the grain was ripe, he put forth the sickle, and the harvest was finished. He who has an ear to hear, let him hear.”
2019 151:3.15 Předtím než propustil apoštoly na noc, Ježíš řekl: „Teď se vám naposledy zmíním o podobenství o rozsévači. Ověřím si jak přijmete toto: Království nebeské je jako člověk, který zasel dobré semena do země; a když po nocích spal a ve dne se zabýval svojí prací, semena vzklíčila a vyrostla a přestože nevěděl jak k tomu došlo, rostlina začala dozrávat. Nejdříve se objevilo stéblo, potom klas a pak plné zrno v klase. A když potom zrno dozrálo, vzal srp a bylo po sklizni. Ten, kdo má uši k slyšení, uslyší[12].“
1955 151:3.16 Many times did the apostles turn this saying over in their minds, but the Master never made further mention of this addition to the parable of the sower.
2019 151:3.16 Mnohokrát apoštolové rozebírali jeho slova ve svých myslích, ale Učitel se již nikdy nevrátil ke své poslední zmínce o podobenství o rozsévači.
4. MORE PARABLES BY THE SEA
4. NOVÁ PODOBENSTVÍ U MOŘE
1955 151:4.1 The next day Jesus again taught the people from the boat, saying: “The kingdom of heaven is like a man who sowed good seed in his field; but while he slept, his enemy came and sowed weeds among the wheat and hastened away. And so when the young blades sprang up and later were about to bring forth fruit, there appeared also the weeds. Then the servants of this householder came and said to him: ‘Sir, did you not sow good seed in your field? Whence then come these weeds?’ And he replied to his servants, ‘An enemy has done this.’ The servants then asked their master, ‘Would you have us go out and pluck up these weeds?’ But he answered them and said: ‘No, lest while you are gathering them up, you uproot the wheat also. Rather let them both grow together until the time of the harvest, when I will say to the reapers, Gather up first the weeds and bind them in bundles to burn and then gather up the wheat to be stored in my barn.’”
2019 151:4.1 Následují den Ježíš opět učil lidi z člunu a řekl jim: „Království nebeské je jako člověk, který posel dobrým semenem své pole; ale když spal, jeho nepřátelé přišli a zaseli mezi pšenici plevel a utekli pryč. A když vypučela mladá stébla a chystala se přinést plody, objevil se také plevel. Tehdy přišli sluhové tohoto pána za ním a řekli mu: „Pane, neposel jsi své pole dobrým semenem? Odkud se tam potom vzal ten plevel?“ A on jim odpověděl: „Nepřítel to udělal.“ Sluhové se potom svého pána zeptali: „Chceš, abychom šli a ten plevel vytrhali?“ Ale on jim odpověděl: „Ne, protože když ho budete vytrhávat, vyvrátíte z kořínků i pšenici. Raději je nechte růst společně až do doby sklizně, kdy potom řeknu sekáčům, aby nejprve sesbírali plevel, svázali ho do snopů a spálili a potom aby sklidili pšenici a dali ji do mé stodoly.“[13]
1955 151:4.2 After the people had asked a few questions, Jesus spoke another parable: “The kingdom of heaven is like a grain of mustard seed which a man sowed in his field. Now a mustard seed is the least of seeds, but when it is full grown, it becomes the greatest of all herbs and is like a tree so that the birds of heaven are able to come and rest in the branches thereof.”
2019 151:4.2 Když Ježíš odpověděl na několik otázek, řekl pak další podobenství: „Království nebeské je jako hořčičné semeno, které člověk zasel na svém poli. Hořčičné semeno je nejmenší ze všech, semen ale když plně vyroste, je největší ze všech bylin a podobá se stromu, v jehož větvích potom mohou odpočívat nebeští ptáci[14].“
1955 151:4.5 “The kingdom of heaven is also like a merchant seeking goodly pearls; and having found one pearl of great price, he went out and sold everything he possessed that he might be able to buy the extraordinary pearl.”
1955 151:4.6 “Again, the kingdom of heaven is like a sweep net which was cast into the sea, and it gathered up every kind of fish. Now, when the net was filled, the fishermen drew it up on the beach, where they sat down and sorted out the fish, gathering the good into vessels while the bad they threw away.”
1955 151:4.7 Many other parables spoke Jesus to the multitudes. In fact, from this time forward he seldom taught the masses except by this means. After speaking to a public audience in parables, he would, during the evening classes, more fully and explicitly expound his teachings to the apostles and the evangelists.
2019 151:4.7 Mnoho dalších podobenstvích pověděl Ježíš shromážděným lidem[19]. Vlastně se dá říci, že od této doby učil davy lidí, až na několik výjimek, pouze tímto způsobem. Po svých veřejných vystoupeních, při kterých mluvil k lidem v podobenstvích, během večerního vyučování pak podrobněji a jasněji vyložil svá učení apoštolům a evangelistům.
5. THE VISIT TO KHERESA
5. NÁVŠTĚVA KERESY
1955 151:5.1 The multitude continued to increase throughout the week. On Sabbath Jesus hastened away to the hills, but when Sunday morning came, the crowds returned. Jesus spoke to them in the early afternoon after the preaching of Peter, and when he had finished, he said to his apostles: “I am weary of the throngs; let us cross over to the other side that we may rest for a day.”
2019 151:5.1 Počet lidí v průběhu týdne stále narůstal. V sobotu Ježíš kvapně odešel do hor, ale v neděli ráno se davy lidí opět vrátily. Ježíš k nim promluvil brzy odpoledne po kázání Petra a když skončil, řekl svým apoštolům: „Jsem unaven z těch zástupů lidí; přeplujme na druhý břeh, abychom si tam den odpočinuli[20].“
1955 151:5.2 On the way across the lake they encountered one of those violent and sudden windstorms which are characteristic of the Sea of Galilee, especially at this season of the year. This body of water is almost seven hundred feet below the level of the sea and is surrounded by high banks, especially on the west. There are steep gorges leading up from the lake into the hills, and as the heated air rises in a pocket over the lake during the day, there is a tendency after sunset for the cooling air of the gorges to rush down upon the lake. These gales come on quickly and sometimes go away just as suddenly.
2019 151:5.2 Během cesty přes jezero je potkala jedna z těch prudkých a náhlých větrných smrští, které jsou pro Galilejské moře typické, především v tomto ročním období[21]. Vodní masa jezera je zhruba dvě stě patnáct metrů pod úrovní moře a je obklopena vysokými břehy, hlavně na západní straně. Od jezera vedou k horám strmé rokliny a když se během dne vytvoří nad jezerem kapsy ohřátého vzduchu, po západu slunce proudy chladnoucího vzduchu se často valí roklinami k jezeru. Takové vichřice přicházejí znenadání a někdy stejně tak rychle ustanou.
1955 151:5.3 It was just such an evening gale that caught the boat carrying Jesus over to the other side on this Sunday evening. Three other boats containing some of the younger evangelists were trailing after. This tempest was severe, notwithstanding that it was confined to this region of the lake, there being no evidence of a storm on the western shore. The wind was so strong that the waves began to wash over the boat. The high wind had torn the sail away before the apostles could furl it, and they were now entirely dependent on their oars as they laboriously pulled for the shore, a little more than a mile and a half distant.
2019 151:5.3 A právě taková vichřice zachvátila člun, převážející Ježíše na druhý břeh v ten nedělní večer. Tři další čluny s některými z mladších evangelistů pluly vzadu. Tato smršť byla krutá, nicméně řádila jenom v této oblasti jezera a na západním břehu nebyly znát žádné příznaky bouře. Vítr byl tak silný, že vlny se začaly převalovat přes člun. Prudký poryv větru strhl plachtu ještě předtím, než ji apoštolové stačili svinout a byli teď zcela závislí na svých veslech, do kterých se usilovně opírali, aby se dostali na břeh, od kterého byli vzdáleni necelé tři kilometry.
1955 151:5.4 Meanwhile Jesus lay asleep in the stern of the boat under a small overhead shelter. The Master was weary when they left Bethsaida, and it was to secure rest that he had directed them to sail him across to the other side. These ex-fishermen were strong and experienced oarsmen, but this was one of the worst gales they had ever encountered. Although the wind and the waves tossed their boat about as though it were a toy ship, Jesus slumbered on undisturbed. Peter was at the right-hand oar near the stern. When the boat began to fill with water, he dropped his oar and, rushing over to Jesus, shook him vigorously in order to awaken him, and when he was aroused, Peter said: “Master, don’t you know we are in a violent storm? If you do not save us, we will all perish.”
2019 151:5.4 V tu dobu Ježíš spal na zádi lodi pod malým přístřeškem. Učitel byl unavený když odešli z Betsaidy a proto jim nařídil plout na druhý břeh, aby si tam odpočinul. Tito bývalí rybáři byli silnými a zkušenými veslaři, ale toto byla jedna z nejhorších vichřic v jejich životě. Ačkoliv vítr a vlny pohazovaly člunem jakoby to byla lodička na hraní, Ježíš stále pokojně spal. Petr seděl u pravého vesla hned u zádi. Když člun začal nabírat vodu, pustil veslo a vrhl se k Ježíšovi, prudce s ním zatřásl, aby ho probudil a když se probral, Petr mu řekl: „Učiteli, ty nevíš, že jsme se dostali do silné bouře? Jestli nás nezachráníš, všichni zahyneme[22].“
1955 151:5.5 As Jesus came out in the rain, he looked first at Peter, and then peering into the darkness at the struggling oarsmen, he turned his glance back upon Simon Peter, who, in his agitation, had not yet returned to his oar, and said: “Why are all of you so filled with fear? Where is your faith? Peace, be quiet.” Jesus had hardly uttered this rebuke to Peter and the other apostles, he had hardly bidden Peter seek peace wherewith to quiet his troubled soul, when the disturbed atmosphere, having established its equilibrium, settled down into a great calm. The angry waves almost immediately subsided, while the dark clouds, having spent themselves in a short shower, vanished, and the stars of heaven shone overhead. All this was purely coincidental as far as we can judge; but the apostles, particularly Simon Peter, never ceased to regard the episode as a nature miracle. It was especially easy for the men of that day to believe in nature miracles inasmuch as they firmly believed that all nature was a phenomenon directly under the control of spirit forces and supernatural beings.
2019 151:5.5 Ježíš vyšel na déšť, nejdříve se podíval na Petra a potom se upřeně díval do tmy na bojující veslaře, pohlédl zpět na Šimona Petra, který se kvůli svému rozrušení ještě nevrátil ke svému veslu a řekl: „Proč jste všichni tak zachváceni strachem? Kde je vaše víra? Uklidněte se, upokojte se.“ Ježíš nestačil dokončit svoji výtku Petrovi a ostatním apoštolům, stěží řekl Petrovi, aby se snažil najít svoji rozvahu a tím uklidnit svoji zneklidněnou duši, když rozbouřené ovzduší se vrátilo do svého stálého stavu a nastalo velké ticho. Zlověstné vlny téměř v okamžiku ustaly, zatímco černé mraky, ze kterých přišel krátký liják, zmizely a na obloze zářily hvězdy[23]. Pokud my o tom můžeme soudit, byla to všechno čistá náhoda, ale apoštolové, především Šimon Petr, nikdy nepřestali považovat tuto událost za zázrak přírody. V té době lidé snadno uvěřili v přírodní zázraky, poněvadž pevně věřili v to, že všechny přírodní jevy jsou pod přímou kontrolou duchovních sil a nadpřirozených bytostí.
1955 151:5.6 Jesus plainly explained to the twelve that he had spoken to their troubled spirits and had addressed himself to their fear-tossed minds, that he had not commanded the elements to obey his word, but it was of no avail. The Master’s followers always persisted in placing their own interpretation on all such coincidental occurrences. From this day on they insisted on regarding the Master as having absolute power over the natural elements. Peter never grew weary of reciting how “even the winds and the waves obey him.”
2019 151:5.6 Ježíš jasně vysvětlil dvanáctce, že on promluvil k jejich zneklidněným duším a k jejich strachem zmítaným myslím, a že nepřikázal živlům uposlechnout jeho slovo, ale to vše bylo marné. Stoupenci Ježíše se vždy drželi svých vlastních výkladů všech takových náhodných událostí. Od toho dne trvali na tom, že Učitel má absolutní moc na přírodními živly. Petr se nikdy neunavil opakováním, že „také vítr a vlny ho poslouchají.“
1955 151:5.7 It was late in the evening when Jesus and his associates reached the shore, and since it was a calm and beautiful night, they all rested in the boats, not going ashore until shortly after sunrise the next morning. When they were gathered together, about forty in all, Jesus said: “Let us go up into yonder hills and tarry for a few days while we ponder over the problems of the Father’s kingdom.”
2019 151:5.7 Bylo již pozdě večer, když Ježíš a jeho druhové dorazili na břeh a poněvadž byla tichá a krásná noc, všichni zůstali ve člunech a na břeh vyšli až krátce po východu slunce následujícího dne. Když se všichni shromáždili, bylo jich celkem asi čtyřicet, Ježíš řekl: „Pojďme támhle do hor a několik dní si odpočineme a přitom budeme přemýšlet o problémech království Otce.
6. THE KHERESA LUNATIC
6. DUŠEVNĚ NEMOCNÝ Z KERESY
1955 151:6.1 Although most of the near-by eastern shore of the lake sloped up gently to the highlands beyond, at this particular spot there was a steep hillside, the shore in some places dropping sheer down into the lake. Pointing up to the side of the near-by hill, Jesus said: “Let us go up on this hillside for our breakfast and under some of the shelters rest and talk.”
2019 151:6.1 Přestože podstatná část východního břehu jezera se mírně zvedala směrem k blízkým kopcům, v tomto konkrétním místě byl prudký svah, přičemž v některých místech břeh klesal přímo dolů[24]. Ukazujíc na nedaleký vrchol, Ježíš řekl: „Půjdeme na tento kopec a připravíme si tam snídani a najdeme nějaký úkryt pro odpočinek a povídání.“
1955 151:6.2 This entire hillside was covered with caverns which had been hewn out of the rock. Many of these niches were ancient sepulchres. About halfway up the hillside on a small, relatively level spot was the cemetery of the little village of Kheresa. As Jesus and his associates passed near this burial ground, a lunatic who lived in these hillside caverns rushed up to them. This demented man was well known about these parts, having onetime been bound with fetters and chains and confined in one of the grottoes. Long since he had broken his shackles and now roamed at will among the tombs and abandoned sepulchres.
2019 151:6.2 Svah tohoto kopce byl pokryt jeskyněmi, které byly vytesány do skály. Mnoho z těchto výklenků byly starodávné hrobky. Přibližně v polovině kopce na malém, poměrně rovném místě, byl hřbitov malé vesnice Keresa. Když Ježíš a jeho druhové procházeli kolem tohoto pohřebiště, duševně nemocný muž, který tam žil v těchto dutinách, se k nim rozběhl[25]. Tento pomatený člověk byl v těchto částech velmi známý, protože byl kdysi přivázaný okovy a řetězy v jedné jeskyni. Už to bylo dávno, kdy se zbavil svých pout a teď se volně pohyboval mezi hroby a opuštěnými hrobkami[26].
1955 151:6.3 This man, whose name was Amos, was afflicted with a periodic form of insanity. There were considerable spells when he would find some clothing and deport himself fairly well among his fellows. During one of these lucid intervals he had gone over to Bethsaida, where he heard the preaching of Jesus and the apostles, and at that time had become a halfhearted believer in the gospel of the kingdom. But soon a stormy phase of his trouble appeared, and he fled to the tombs, where he moaned, cried out aloud, and so conducted himself as to terrorize all who chanced to meet him.
2019 151:6.3 Tento muž jménem Ámos trpěl častými projevy šílenství. V delších obdobích normálnosti si obstaral nějaké ošacení a vydal se v docela dobrém stavu mezi své spoluobčany. Během jednoho takového jasného období přišel do Betsaidy, kde vyslechl kázání Ježíše a apoštolů a v tu dobu se stal váhavým věřícím evangelia království. Ale brzy přišlo období jeho potíží a utekl do hrobek, kde sténal, naříkal a svým chováním děsil všechny, kteří ho náhodou potkali[27].
1955 151:6.4 When Amos recognized Jesus, he fell down at his feet and exclaimed: “I know you, Jesus, but I am possessed of many devils, and I beseech that you will not torment me.” This man truly believed that his periodic mental affliction was due to the fact that, at such times, evil or unclean spirits entered into him and dominated his mind and body. His troubles were mostly emotional—his brain was not grossly diseased.
2019 151:6.4 Když Ámos poznal Ježíše, padl k jeho nohám a vykřikl: „Já tě znám, Ježíši, ale jsem posedlý mnoha ďábly a naléhavě tě prosím, abys mne nemučil[28].“ Tento muž opravdu věřil, že jeho častá mentální trápení jsou způsobena zlými, nebo nečistými duchy, kteří čas od času do něho vstoupí a ovládnou jeho mysl a tělo. Jeho potíže byly hlavně emocionální─jeho mozek nebyl vážně nemocen.
1955 151:6.5 Jesus, looking down upon the man crouching like an animal at his feet, reached down and, taking him by the hand, stood him up and said to him: “Amos, you are not possessed of a devil; you have already heard the good news that you are a son of God. I command you to come out of this spell.” And when Amos heard Jesus speak these words, there occurred such a transformation in his intellect that he was immediately restored to his right mind and the normal control of his emotions. By this time a considerable crowd had assembled from the near-by village, and these people, augmented by the swine herders from the highland above them, were astonished to see the lunatic sitting with Jesus and his followers, in possession of his right mind and freely conversing with them.
2019 151:6.5 Ježíš, dívajíc se dolů na člověka schouleného jako zvíře u jeho nohou, ho vzal za ruku, postavil ho na nohy a řekl mu: „Ámosi, ty nejsi posedlý ďáblem; už jsi slyšel radostné zprávy, že jsi synem Božím. Přikazuji ti odhodit tyto čáry.“ A když Ámos uslyšel tato Ježíšova slova, nastala v jeho intelektu takové změna, že se mu okamžitě vrátila jeho zdravá mysl a normální kontrola vlastních emocí[29]. V té době se kolem nashromáždilo hodně obyvatel z nedaleké vesnice a tito lidé, ke kterým se přidali pasáci vepřů, kteří přišli s hor nad nimi, se v ohromení dívali na blázna, sedícího s Ježíšem a jeho stoupenci při zdravém rozumu a volně s nimi diskutujícího[30].
1955 151:6.6 As the swine herders rushed into the village to spread the news of the taming of the lunatic, the dogs charged upon a small and untended herd of about thirty swine and drove most of them over a precipice into the sea. And it was this incidental occurrence, in connection with the presence of Jesus and the supposed miraculous curing of the lunatic, that gave origin to the legend that Jesus had cured Amos by casting a legion of devils out of him, and that these devils had entered into the herd of swine, causing them forthwith to rush headlong to their destruction in the sea below. Before the day was over, this episode was published abroad by the swine tenders, and the whole village believed it. Amos most certainly believed this story; he saw the swine tumbling over the brow of the hill shortly after his troubled mind had quieted down, and he always believed that they carried with them the very evil spirits which had so long tormented and afflicted him. And this had a good deal to do with the permanency of his cure. It is equally true that all of Jesus’ apostles (save Thomas) believed that the episode of the swine was directly connected with the cure of Amos.
2019 151:6.6 Když pasáci vepřů běželi do vesnice rozšířit zprávu o vyléčení duševně nemocného, psi napadli malé a nehlídané stádo asi třiceti vepřů a zahnali většinu z nich k útesu, ze kterého popadaly do moře. A právě tato náhodná událost ve spojení s přítomností Ježíše a domnělého zázračného vyléčení duševně nemocného, byla příčinou vytvoření legendy o tom, že Ježíš vyléčil Ámose tím, že z něho vyhnal velký počet ďáblů a že tito ďáblové vstoupili do stáda vepřů a ti se okamžitě střemhlav vrhli s útesu do moře a zabili se. Než ten den skončil, opatrovatelé prasat roznesli zprávu o této události po okolí a celá vesnice tomu uvěřila. Ámos samozřejmě tomu věřil ze všech nejvíc; viděl padající prasata přes okraj útesu krátce poté, kdy se jeho nepokojná mysl uklidnila a nikdy nepřestal věřit tomu, že vepři sebou odnesli ty naprosto stejné zlé duchy, kteří ho tak dlouhou dobu mučili a soužili. A to mělo velký význam pro trvanlivost jeho vyléčení. A rovnou měrou je pravdou to, že všichni apoštolové Ježíše (kromě Tomáše) věřili, že příhoda s vepři měla přímou spojitost s vyléčením Ámose[31].
1955 151:6.7 Jesus did not obtain the rest he was looking for. Most of that day he was thronged by those who came in response to the word that Amos had been cured, and who were attracted by the story that the demons had gone out of the lunatic into the herd of swine. And so, after only one night of rest, early Tuesday morning Jesus and his friends were awakened by a delegation of these swine-raising gentiles who had come to urge that he depart from their midst. Said their spokesman to Peter and Andrew: “Fishermen of Galilee, depart from us and take your prophet with you. We know he is a holy man, but the gods of our country do not know him, and we stand in danger of losing many swine. The fear of you has descended upon us, so that we pray you to go hence.” And when Jesus heard them, he said to Andrew, “Let us return to our place.”
2019 151:6.7 Ježíš si neodpočinul tak, jak měl v úmyslu. Po většinu dne byl obklopen těmi, kteří přišli po vyslyšení zprávy, že Ámos byl vyléčen a byli přilákáni příhodou, že démoni vyšli ze šílence do stáda prasat. A tak, pouze po jednom dni odpočinku, v úterý časně zrána byl Ježíš a apoštolové probuzeni delegací jinověrců, zabývající se chovem prasat, kteří přišli s tím, aby od nich ihned odešel. Petrovi a Ondřejovi jejich mluvčí řekl: „Rybáři Galileje, odejděte od nás a vemte svého proroka sebou. My víme, že on je svatý člověk, ale bohové naší země ho neznají a nám hrozí ztráta dalších mnoha prasat. Padl z vás na nás strach a proto se modlíme, abyste odtud odešli.“ A když to Ježíš uslyšel, řekl Ondřejovi: „Vraťme se domů[32].“
1955 151:6.8 As they were about to depart, Amos besought Jesus to permit him to go back with them, but the Master would not consent. Said Jesus to Amos: “Forget not that you are a son of God. Return to your own people and show them what great things God has done for you.” And Amos went about publishing that Jesus had cast a legion of devils out of his troubled soul, and that these evil spirits had entered into a herd of swine, driving them to quick destruction. And he did not stop until he had gone into all the cities of the Decapolis, declaring what great things Jesus had done for him.
2019 151:6.8 Když se chystali k odchodu, Ámos zapřísahal Ježíše, aby mu dovolil jít s nimi, ale Učitel nesouhlasil. Ježíš Ámosovi řekl: „Nezapomeň na to, že jsi synem Božím. Vrať se ke svým lidem a ukaž jim, jaké velké věci pro tebe udělal Bůh.“ A Ámos šel a začal všude rozšiřovat, že Ježíš vyhnal legii ďáblů z jeho nepokojné duše a že tito ďáblové vstoupili do stáda prasat a okamžitě je vehnali do záhuby. A nepřestal s tím, dokud nenavštívil všechna města Dekapoli, hlásajíc o velkých činech, které pro něho udělal Ježíš[33].
| Kapitola 150. Třetí poutní kázání |
Index
Jediná verze |
Kapitola 152. Události vedoucí ke krizi v Kafarnaumu |