Kniha Urantia v angličtině je od roku 2006 celosvětově Public Domain.
Překlady: © 2019 Nadace Urantia
THE BETRAYAL AND ARREST OF JESUS
ZRADA A ZATČENÍ JEŽÍŠE
1955 183:0.1 AFTER Jesus had finally awakened Peter, James, and John, he suggested that they go to their tents and seek sleep in preparation for the duties of the morrow. But by this time the three apostles were wide awake; they had been refreshed by their short naps, and besides, they were stimulated and aroused by the arrival on the scene of two excited messengers who inquired for David Zebedee and quickly went in quest of him when Peter informed them where he kept watch.
2019 183:0.1 KDYŽ Ježíš konečně probudil Petra, Jakuba a Jana, navrhl jim, aby šli do svých stanů a pokusili se usnout a připravit na zítřejší povinnosti. Ale v tuto dobu byli tito tři apoštolové již plně probuzeni; osvěžili se krátkými zadřímnutími a kromě toho je vzrušil a zburcoval příchod dvou vzrušených poslů, kteří se ptali po Davidovi Zebedeovi a ihned ho začali hledat, když jim Petr řekl, kde drží stráž.
1955 183:0.2 Although eight of the apostles were sound asleep, the Greeks who were encamped alongside them were more fearful of trouble, so much so that they had posted a sentinel to give the alarm in case danger should arise. When these two messengers hurried into camp, the Greek sentinel proceeded to arouse all of his fellow countrymen, who streamed forth from their tents, fully dressed and fully armed. All the camp was now aroused except the eight apostles. Peter desired to call his associates, but Jesus definitely forbade him. The Master mildly admonished them all to return to their tents, but they were reluctant to comply with his suggestion.
2019 183:0.2 I když osm apoštolů spalo hlubokým spánkem, Řekové, kteří tábořili vedle nich, se mnohem více obávali potíží, a proto postavili svoji vlastní stráž, aby jim dala znamení, kdyby se objevilo nebezpečí. Když tito dva poslové přiběhli do tábora, řecký strážce ihned probudil své krajany, kteří vyběhli ze svých stanů v plném oblečení a plné zbroji. Celý tábor byl nyní probuzen, kromě osmi apoštolů. Petr chtěl své druhy probudit, ale Ježíš mu to ostře zakázal. Učitel všechny vlídně požádal, aby se vrátili do svých stanů, ale oni se však zdráhali vyplnit jeho prosbu.
1955 183:0.3 Failing to disperse his followers, the Master left them and walked down toward the olive press near the entrance to Gethsemane Park. Although the three apostles, the Greeks, and the other members of the camp hesitated immediately to follow him, John Mark hastened around through the olive trees and secreted himself in a small shed near the olive press. Jesus withdrew from the camp and from his friends in order that his apprehenders, when they arrived, might arrest him without disturbing his apostles. The Master feared to have his apostles awake and present at the time of his arrest lest the spectacle of Judas’s betraying him should so arouse their animosity that they would offer resistance to the soldiers and would be taken into custody with him. He feared that, if they should be arrested with him, they might also perish with him.
2019 183:0.3 Když se mu nepodařilo poslat své stoupence zpět do jejich stanů, Učitel je tam zanechal a šel dolů k olivovému lisu, který stál nedaleko od vchodu do Getsemanské zahrady. Přestože tři apoštolové, Řekové a další obyvatelé tábora váhali, zdali mají jít hned za ním, Jan Marek hbitě proběhl mezi olivovníky a skryl se v malé boudě kousek od olivového lisu[1]. Ježíš odešel z tábora a od svých přátel, aby ho vojáci, když přijdou, mohli zatknout, aniž by vyrušili jeho apoštoly. Učitel nechtěl probudit své apoštoly, aby byli svědky jeho zatčení a byli ušetřeni pohledu na Jidášovu zradu, což by v nich mohlo vyvolat takovou zlost, že by zaútočili na vojáky a nakonec by byli vzati do zajetí s ním. Bál se, že kdyby byli s ním zatčeni, mohli by s ním také zemřít.
1955 183:0.4 Though Jesus knew that the plan for his death had its origin in the councils of the rulers of the Jews, he was also aware that all such nefarious schemes had the full approval of Lucifer, Satan, and Caligastia. And he well knew that these rebels of the realms would also be pleased to see all of the apostles destroyed with him.
2019 183:0.4 Ačkoliv Ježíš věděl, že plán jeho smrti se zrodil v radách židovských vládců, byl si také vědom toho, že všechny tyto hanebné intriky měly plný souhlas Lucifera, Satana a Kaligastii[2]. A dobře věděl, že tito rebelové světů by byli také rádi, když by s ním byli zabiti všichni apoštolové.
1955 183:0.5 Jesus sat down, alone, on the olive press, where he awaited the coming of the betrayer, and he was seen at this time only by John Mark and an innumerable host of celestial observers.
2019 183:0.5 Ježíš se posadil, zcela sám, na olivový lis, kde čekal na příchod zrádce a v tu dobu ho viděl pouze Jan Marek a nespočitatelná armáda nebeských pozorovatelů.
1. THE FATHER’S WILL
1. OTCOVA VŮLE
1955 183:1.1 There is great danger of misunderstanding the meaning of numerous sayings and many events associated with the termination of the Master’s career in the flesh. The cruel treatment of Jesus by the ignorant servants and the calloused soldiers, the unfair conduct of his trials, and the unfeeling attitude of the professed religious leaders, must not be confused with the fact that Jesus, in patiently submitting to all this suffering and humiliation, was truly doing the will of the Father in Paradise. It was, indeed and in truth, the will of the Father that his Son should drink to the full the cup of mortal experience, from birth to death, but the Father in heaven had nothing whatever to do with instigating the barbarous behavior of those supposedly civilized human beings who so brutally tortured the Master and so horribly heaped successive indignities upon his nonresisting person. These inhuman and shocking experiences which Jesus was called upon to endure in the final hours of his mortal life were not in any sense a part of the divine will of the Father, which his human nature had so triumphantly pledged to carry out at the time of the final surrender of man to God as signified in the threefold prayer which he indited in the garden while his weary apostles slept the sleep of physical exhaustion.
2019 183:1.1 Hrozí velké nebezpečí nesprávného pochopení významu velkého množství výroků a početných událostí, spojených s ukončením Učitelova života v těle. Kruté zacházení primitivních přisluhovačů a necitlivých vojáků s Ježíšem, nespravedlivé vedení jeho výslechů a bezcitného postoje samozvaných náboženských vůdců, nesmějí být zaměněny za skutečnost, že Ježíš, trpělivě se podrobující všemu tomuto utrpení a ponižování, tímto oddaně vykonával vůli Rajského Otce[3]. Byla to vskutku a vpravdě vůle Otce, aby jeho Syn vypil plný pohár smrtelné zkušenosti, od narození do smrti, ale nebeský Otce neměl v žádném případě naprosto nic do činění s vyvoláním barbarského jednání těch domněle civilizovaných lidských bytostí, které tak brutálně mučily Učitele a takovým odporným způsobem nakupily tolik potupy na jeho neodporující osobnost. Tyto nelidské a otřesné zkušenosti, které byl Ježíš vyzván podstoupit v posledních hodinách svého smrtelného života, nebyly v žádném případě součástí božské vůle Otce, kterou lidská podstata Ježíše tak vítězoslavně slíbila vykonat při konečném podřízení člověka Bohu, o čemž svědčí jeho trojdílná modlitba, kterou pronesl v zahradě v době, kdy tam jeho vyčerpaní apoštolové spali hlubokým spánkem.
1955 183:1.2 The Father in heaven desired the bestowal Son to finish his earth career naturally, just as all mortals must finish up their lives on earth and in the flesh. Ordinary men and women cannot expect to have their last hours on earth and the supervening episode of death made easy by a special dispensation. Accordingly, Jesus elected to lay down his life in the flesh in the manner which was in keeping with the outworking of natural events, and he steadfastly refused to extricate himself from the cruel clutches of a wicked conspiracy of inhuman events which swept on with horrible certainty toward his unbelievable humiliation and ignominious death. And every bit of all this astounding manifestation of hatred and this unprecedented demonstration of cruelty was the work of evil men and wicked mortals. God in heaven did not will it, neither did the archenemies of Jesus dictate it, though they did much to insure that unthinking and evil mortals would thus reject the bestowal Son. Even the father of sin turned his face away from the excruciating horror of the scene of the crucifixion.
2019 183:1.2 Nebeský Otec si přál, aby jeho poskytnutý Syn ukončil svoji pozemskou cestu přirozeně, stejně, jako všichni ostatní smrtelníci ukončí své životy na zemi a v těle. Obyčejní muži a ženy nemohou očekávat, že jejich poslední hodiny na zemi a následující epizoda smrti jim budou usnadněny mimořádným povolením. Proto se Ježíš rozhodl položit svůj život v těle v souladu s přirozeným vývojem událostí a vytrvale odmítal vyprostit se z krutých drápů hanebného spiknutí─nelidských výjevů, které s děsivou jistotou vedly k jeho neuvěřitelnému ponížení a potupné smrti. A každý okamžik celého tohoto ohromujícího projevu nenávisti a tohoto nevídaného projevu krutosti byla práce zlých a hanebných lidí. Otec nebeský si toto nepřál a ani úhlavní nepřátelé Ježíše to takto neplánovali, přestože oni udělali hodně pro to, aby nemyslící a zlí smrtelníci zavrhli poskytnutého syna tímto způsobem. Dokonce i otec hříchu odvrátil svoji tvář od nesnesitelné hrůzy scény ukřižování.
2. JUDAS IN THE CITY
2. JIDÁŠ VE MĚSTĚ
1955 183:2.1 After Judas so abruptly left the table while eating the Last Supper, he went directly to the home of his cousin, and then did the two go straight to the captain of the temple guards. Judas requested the captain to assemble the guards and informed him that he was ready to lead them to Jesus. Judas having appeared on the scene a little before he was expected, there was some delay in getting started for the Mark home, where Judas expected to find Jesus still visiting with the apostles. The Master and the eleven left the home of Elijah Mark fully fifteen minutes before the betrayer and the guards arrived. By the time the apprehenders reached the Mark home, Jesus and the eleven were well outside the walls of the city and on their way to the Olivet camp.
2019 183:2.1 Poté, kdy Jidáš tak kvapně vstal od stolu a odešel od Poslední Večeře, vydal se přímo do domu svého bratrance a ti dva šli potom rovnou za kapitánem chrámové stráže. Jidáš požádal velitele, aby shromáždil stráže a sdělil mu, že je připraven odvést je k Ježíšovi. Jelikož Jidáš přišel o něco dříve, než byl očekáván, došlo k malému zdržení předtím, než vyšli k domu Marka, kde Jidáš předpokládal, že najde ještě Ježíše v rozhovoru s apoštoly. Učitel a jedenáct apoštolů odešlo z domu Eliáše Marka celých patnáct minut před příchodem zrádce a stráže. V době, kdy Jidáš a vojáci dorazili do Markova domu, Ježíš a jedenáctka byli již daleko za hradbami města a na cestě do tábora v Olivové zahradě.
1955 183:2.2 Judas was much perturbed by this failure to find Jesus at the Mark residence and in the company of eleven men, only two of whom were armed for resistance. He happened to know that, in the afternoon when they had left camp, only Simon Peter and Simon Zelotes were girded with swords; Judas had hoped to take Jesus when the city was quiet, and when there was little chance of resistance. The betrayer feared that, if he waited for them to return to their camp, more than threescore of devoted disciples would be encountered, and he also knew that Simon Zelotes had an ample store of arms in his possession. Judas was becoming increasingly nervous as he meditated how the eleven loyal apostles would detest him, and he feared they would all seek to destroy him. He was not only disloyal, but he was a real coward at heart.
2019 183:2.2 Jidáš byl značně znepokojen svým neúspěchem, že nenašli Ježíše v Markově domě ve společnosti s jedenácti lidmi, z nichž pouze dva byli ozbrojeni a připraveni klást odpor. On se v to odpoledne náhodou dozvěděl, když odešli z tábora, že jenom Šimon Petr a Šimon Zélóta byli opásáni meči; Jidáš doufal, že Ježíše zatknou v době, kdy město je tiché a kdy se dalo očekávat, že odpor bude málo pravděpodobný. Zrádce se bál, že kdyby čekal na jejich návrat do tábora, museli by čelit více než šedesáti oddaným učedníkům a věděl také, že Šimon Zélóta má u sebe vydatnou zásobu zbraní. Jidáš začínal být stále více nervózní, přemýšleje o tom, jak ho jedenáct apoštolů bude nenávidět a bál se, že všichni se ho budou snažit zabít. On nebyl jenom neloajální, ale byl v hloubi své duše i opravdovým zbabělcem.
1955 183:2.3 When they failed to find Jesus in the upper chamber, Judas asked the captain of the guard to return to the temple. By this time the rulers had begun to assemble at the high priest’s home preparatory to receiving Jesus, seeing that their bargain with the traitor called for Jesus’ arrest by midnight of that day. Judas explained to his associates that they had missed Jesus at the Mark home, and that it would be necessary to go to Gethsemane to arrest him. The betrayer then went on to state that more than threescore devoted followers were encamped with him, and that they were all well armed. The rulers of the Jews reminded Judas that Jesus had always preached nonresistance, but Judas replied that they could not depend upon all Jesus’ followers obeying such teaching. He really feared for himself and therefore made bold to ask for a company of forty armed soldiers. Since the Jewish authorities had no such force of armed men under their jurisdiction, they went at once to the fortress of Antonia and requested the Roman commander to give them this guard; but when he learned that they intended to arrest Jesus, he promptly refused to accede to their request and referred them to his superior officer. In this way more than an hour was consumed in going from one authority to another until they finally were compelled to go to Pilate himself in order to obtain permission to employ the armed Roman guards. It was late when they arrived at Pilate’s house, and he had retired to his private chambers with his wife. He hesitated to have anything to do with the enterprise, all the more so since his wife had asked him not to grant the request. But inasmuch as the presiding officer of the Jewish Sanhedrin was present and making personal request for this assistance, the governor thought it wise to grant the petition, thinking he could later on right any wrong they might be disposed to commit.
2019 183:2.3 Když nenašli Ježíše v horním pokoji, Jidáš řekl kapitánovi stráže, aby se vrátili do chrámu. V tu dobu se vládcové začali scházet v domě velekněze, aby se připravili na příchod Ježíše, vědomi si toho, že jejich dohoda se zrádcem vyžadovala Ježíšovo zatčení do půlnoci tohoto dne. Jidáš vysvětlil svým spolupachatelům, že Ježíše v domě Marka nezastihli a že ho bude nutné jít zatknout do Getsemanské zahrady[4]. Zrádce pak pokračoval a řekl jim, že v táboře je s Ježíšem přes šedesát jeho oddaných stoupenců a že všichni jsou ozbrojeni. Židovští vládcové Jidášovi připomněli, že Ježíš vždy hlásal neodporování, ale Jidáš jim odpověděl, že se nemohou spoléhat na to, že všichni Ježíšovi stoupenci uposlechnou jeho učení. On se o sebe opravdu bál a proto se odvážil požádat o oddíl čtyřiceti ozbrojených vojáků. Poněvadž židovské správní orgány neměly takový oddíl ozbrojených mužů ve své pravomoci, ihned odešli do pevnosti Antonia a požádali římského velitele, aby jim tyto vojáky dal; ale, když ten se dozvěděl, že mají v úmyslu zatknout Ježíše, okamžitě odmítl přistoupit na jejich požadavek a odkázal je na svého nadřízeného. A to přecházení od jednoho orgánu k druhému zabralo více než hodinu, až nakonec byli nuceni jít za samotným Pilátem, aby jim dal svolení použít ozbrojené římské vojáky. Bylo již pozdě, když přišli do Pilátova domu a ten již odpočíval se svojí ženou v ložnici. Zdráhal se mít co do činění s touto akcí a to i to více, jelikož jeho žena ho požádala, aby této žádosti nevyhověl. Ale vzhledem k tomu, že přišel sám představený židovské Velké rady a osobně požádal o tuto pomoc, místodržitel si myslel, že bude rozumné vyhovět této žádosti, uvažujíc, že může později napravit jakékoliv zlo, které oni mohou napáchat..
1955 183:2.4 Accordingly, when Judas Iscariot started out from the temple, about half after eleven o’clock, he was accompanied by more than sixty persons—temple guards, Roman soldiers, and curious servants of the chief priests and rulers.
2019 183:2.4 Proto, když Jidáš Iškariotský vyšel kolem půl dvanácté z chrámu, byl doprovázen více než šedesáti lidmi─chrámovou stráží, římskými vojáky a zvědavými služebníky veleknězů a vládců.
3. THE MASTER’S ARREST
3. ZATČENÍ UČITELE
1955 183:3.1 As this company of armed soldiers and guards, carrying torches and lanterns, approached the garden, Judas stepped well out in front of the band that he might be ready quickly to identify Jesus so that the apprehenders could easily lay hands on him before his associates could rally to his defense. And there was yet another reason why Judas chose to be ahead of the Master’s enemies: He thought it would appear that he had arrived on the scene ahead of the soldiers so that the apostles and others gathered about Jesus might not directly connect him with the armed guards following so closely upon his heels. Judas had even thought to pose as having hastened out to warn them of the coming of the apprehenders, but this plan was thwarted by Jesus’ blighting greeting of the betrayer. Though the Master spoke to Judas kindly, he greeted him as a traitor.
2019 183:3.1 Když se tato skupina ozbrojených vojáků a strážců s pochodněmi a lucernami přiblížila k zahradě, Jidáš poodešel na dostatečnou vzdálenost před ně, aby byl připraven rychle poznat Ježíše a vojáci ho mohli hned zatknout, než by se jeho druhové shromáždili na jeho obranu[5]. A Jidáš měl ještě další důvod pro své rozhodnutí být daleko před nepřáteli Učitele: on si myslel, že když přijde do tábora před vojáky, apoštolové a ostatní lidé kolem Ježíše ho nebudou přímo spojovat s ozbrojenými strážemi, jdoucímu v patách. Jidáš dokonce uvažoval o tom, že by se choval tak, aby to vypadalo, že spěchá varovat je o příchodu vojáků, ale tento záměr byl zmařen slovy, kterými Ježíš zrádce přivítal. Přestože Učitel mluvil k Jidášovi vlídně, uvítal ho jako zrádce.
1955 183:3.2 As soon as Peter, James, and John, with some thirty of their fellow campers, saw the armed band with torches swing around the brow of the hill, they knew that these soldiers were coming to arrest Jesus, and they all rushed down to near the olive press where the Master was sitting in moonlit solitude. As the company of soldiers approached on one side, the three apostles and their associates approached on the other. As Judas strode forward to accost the Master, there the two groups stood, motionless, with the Master between them and Judas making ready to impress the traitorous kiss upon his brow.
2019 183:3.2 Jakmile Petr, Jakub a Jan a přibližně třicet jejich spolutáborníků uviděli ozbrojený oddíl s pochodněmi přecházející přes vrchol kopce, věděli, že tito vojáci přicházejí zatknout Ježíše a všichni se rozběhli dolů k olivovému lisu, kde v měsíčním světle seděl osamocen Učitel. Když se oddíl vojáků přiblížil z jedné strany, tři apoštolové a jejich druhové se přiblížili ze strany druhé. Když Jidáš kráčel dlouhým krokem k Ježíšovi, ty dvě skupiny stály nehybně s Ježíšem mezi nimi a Jidáš se chystal vtisknout polibek zrádce na čelo Učitele.
1955 183:3.3 It had been the hope of the betrayer that he could, after leading the guards to Gethsemane, simply point Jesus out to the soldiers, or at most carry out the promise to greet him with a kiss, and then quickly retire from the scene. Judas greatly feared that the apostles would all be present, and that they would concentrate their attack upon him in retribution for his daring to betray their beloved teacher. But when the Master greeted him as a betrayer, he was so confused that he made no attempt to flee.
2019 183:3.3 Zrádce doufal, že by mohl, až přivede vojáky do getsemanské zahrady, vojákům jenom na Ježíše ukázat, anebo nanejvýš splnit slib, že ho pozdraví polibkem a pak rychle zmizí ze scény[6]. Jidáš se nesmírně bál toho, že tam budou přítomni všichni apoštolové a že zaměří svůj útok proti němu v odvetu za jeho troufalost zradit jejich milovaného učitele. Ale když ho Ježíš pozdravil jako zrádce, byl natolik zmaten, že se ani nepokusil o útěk.
1955 183:3.4 Jesus made one last effort to save Judas from actually betraying him in that, before the traitor could reach him, he stepped to one side and, addressing the foremost soldier on the left, the captain of the Romans, said, “Whom do you seek?” The captain answered, “Jesus of Nazareth.” Then Jesus stepped up immediately in front of the officer and, standing there in the calm majesty of the God of all this creation, said, “I am he.” Many of this armed band had heard Jesus teach in the temple, others had learned about his mighty works, and when they heard him thus boldly announce his identity, those in the front ranks fell suddenly backward. They were overcome with surprise at his calm and majestic announcement of identity. There was, therefore, no need for Judas to go on with his plan of betrayal. The Master had boldly revealed himself to his enemies, and they could have taken him without Judas’s assistance. But the traitor had to do something to account for his presence with this armed band, and besides, he wanted to make a show of carrying out his part of the betrayal bargain with the rulers of the Jews in order to be eligible for the great reward and honors which he believed would be heaped upon him in compensation for his promise to deliver Jesus into their hands.
2019 183:3.4 Ježíš udělal ještě poslední pokus zachránit Jidáše od faktického činu zrady tím, že předtím, než zrádce k němu přistoupil, odstoupil stranou a oslovil prvního vojáka zleva, kapitána Římanů, slovy: „Koho hledáte?“ Kapitán mu odpověděl: „Ježíše Nazaretského.“ Nato Ježíš předstoupil před kapitána a stojíc tam v tiché vznešenosti Boha všeho tvoření, řekl: „To jsem já[7].“ Mnozí vojáci z tohoto ozbrojeného oddílu slyšeli Ježíše kázat v chrámu a jiní slyšeli o jeho pozoruhodných činech a když uslyšeli jeho odvážné potvrzení jeho totožnosti, ti, co stáli v prvních řadách náhle couvli a padli na zem. Byli zachváceni překvapením z jeho klidného a vznešeného oznámení své totožnosti. Proto neměl Jidáš žádný důvod uskutečnit svůj původní plán zrady. Učitel se sám statečně odhalil svým nepřátelům a ti ho mohli zatknout bez přispění Jidáše. Ale zrádce musel udělat něco, aby vysvětlil svoji přítomnost s tímto ozbrojeným oddílem a kromě toho, chtěl prokázat svojí účastí na zatčení Ježíše, že si zaslouží od židovských vládců velkou odměnu a pocty, o kterých doufal, že se na něho povalí jako odměna za jeho slib vydání Ježíše do jejich rukou.
1955 183:3.5 As the guards rallied from their first faltering at the sight of Jesus and at the sound of his unusual voice, and as the apostles and disciples drew nearer, Judas stepped up to Jesus and, placing a kiss upon his brow, said, “Hail, Master and Teacher.” And as Judas thus embraced his Master, Jesus said, “Friend, is it not enough to do this! Would you even betray the Son of Man with a kiss?”
2019 183:3.5 Když se vojáci vzpamatovali ze svého prvního zaváhání při pohledu na Ježíše a při zvuku jeho neobyčejného hlasu a když apoštolové a učedníci se k nim začali přibližovat, Jidáš přistoupil k Ježíšovi, políbil ho na čelo a řekl: „Buď pozdraven, Pane a Učiteli.“ A když Jidáš takto objal svého Učitele, Ježíš řekl: „Příteli, cožpak již toho není dost! Ty dokonce zradíš Syna Člověka polibkem?“[8]
1955 183:3.6 The apostles and disciples were literally stunned by what they saw. For a moment no one moved. Then Jesus, disengaging himself from the traitorous embrace of Judas, stepped up to the guards and soldiers and again asked, “Whom do you seek?” And again the captain said, “Jesus of Nazareth.” And again answered Jesus: “I have told you that I am he. If, therefore, you seek me, let these others go their way. I am ready to go with you.”
2019 183:3.6 Apoštolové a učedníci byli doslova omráčeni tím, co viděli. Chvíli se nikdo z nich ani nepohnul. Potom Ježíš, vyprošťujíc se ze zrádcovského objetí Jidáše, si stoupl před stráže a vojáky a znovu se zeptal: „Koho hledáte?“ A kapitán znovu řekl: „Ježíše Nazaretského.“ A Ježíš opět odpověděl: „Již jsem vám řekl, že to jsem já. Jestli hledáte mne, nechte ostatní odejít[9]. Jsem připraven jít s vámi.“
1955 183:3.7 Jesus was ready to go back to Jerusalem with the guards, and the captain of the soldiers was altogether willing to allow the three apostles and their associates to go their way in peace. But before they were able to get started, as Jesus stood there awaiting the captain’s orders, one Malchus, the Syrian bodyguard of the high priest, stepped up to Jesus and made ready to bind his hands behind his back, although the Roman captain had not directed that Jesus should be thus bound. When Peter and his associates saw their Master being subjected to this indignity, they were no longer able to restrain themselves. Peter drew his sword and with the others rushed forward to smite Malchus. But before the soldiers could come to the defense of the high priest’s servant, Jesus raised a forbidding hand to Peter and, speaking sternly, said: “Peter, put up your sword. They who take the sword shall perish by the sword. Do you not understand that it is the Father’s will that I drink this cup? And do you not further know that I could even now command more than twelve legions of angels and their associates, who would deliver me from the hands of these few men?”
2019 183:3.7 Ježíš byl připraven jít zpátky do Jerusalema se strážemi a kapitán vojáků byl celkem ochotný nechat tři apoštoly a jejich druhy odejít v pokoji. Ale dříve, než byli schopni vykročit a když tam Ježíš stál čekaje na kapitánovy rozkazy, jakýsi Malchos, syrský osobní strážce velekněze, přistoupil k Ježíšovi a chystal se mu svázat ruce za záda, přestože římský kapitán nedal příkaz, aby Ježíš byl takto svázán[10]. Když Petr a jeho druhové viděli svého Učitele jak je potupován, nebyli schopni se již déle udržet. Petr vytasil meč a s ostatními se rozběhl na Malchose, aby mu zasadil úder. Ale ještě dříve, než vojáci mohli přijít na obranu veleknězova sluhy, Ježíš zastavil Petra pozvednutím ruky a ostrým hlasem řekl: „Petře, schovej ten meč do pochvy. Ti, kdo s mečem zachází, s mečem zahynou[11]. Nerozumíš, že je to vůle Otce, abych vypil tento pohár? A ty také nevíš, že bych mohl teď dát rozkaz dvanácti legiím andělů a jejich druhům, kteří by mne vysvobodili z rukou těchto několika mužů?“[12][13]
1955 183:3.8 While Jesus thus effectively put a stop to this show of physical resistance by his followers, it was enough to arouse the fear of the captain of the guards, who now, with the help of his soldiers, laid heavy hands on Jesus and quickly bound him. And as they tied his hands with heavy cords, Jesus said to them: “Why do you come out against me with swords and with staves as if to seize a robber? I was daily with you in the temple, publicly teaching the people, and you made no effort to take me.”
2019 183:3.8 Ačkoliv Ježíš tímto způsobem zastavil fyzický odpor svých stoupenců, stačilo to na vyvolání strachu kapitána stráží, kteří nyní, s pomocí jeho vojáků, se prudce vrhli na Ježíše a rychle ho spoutali. A když mu svázali ruce silným provazem, Ježíš jim řekl: „Proč přicházíte na mne s meči a holemi, jakoby jste zatýkali banditu? Každý den jsem byl s vámi v chrámu, veřejně jsem učil lid a vy jste se nepokusili mne zatknout[14][15].“
1955 183:3.9 When Jesus had been bound, the captain, fearing that the followers of the Master might attempt to rescue him, gave orders that they be seized; but the soldiers were not quick enough since, having overheard the captain’s orders to arrest them, Jesus’ followers fled in haste back into the ravine. All this time John Mark had remained secluded in the near-by shed. When the guards started back to Jerusalem with Jesus, John Mark attempted to steal out of the shed in order to catch up with the fleeing apostles and disciples; but just as he emerged, one of the last of the returning soldiers who had pursued the fleeing disciples was passing near and, seeing this young man in his linen coat, gave chase, almost overtaking him. In fact, the soldier got near enough to John to lay hold upon his coat, but the young man freed himself from the garment, escaping naked while the soldier held the empty coat. John Mark made his way in all haste to David Zebedee on the upper trail. When he had told David what had happened, they both hastened back to the tents of the sleeping apostles and informed all eight of the Master’s betrayal and arrest.
2019 183:3.9 Když byl Ježíš spoután, kapitán, obávajíc se toho, že stoupenci Učitele by se mohli pokusit ho vysvobodit, dal vojákům rozkaz je zatknout; ale vojáci nebyli dostatečně rychlí, protože, když Ježíšovi přívrženci uslyšeli kapitánovy rozkazy, kvapně uprchli zpět do rokle[16]. Po celou tuto dobu byl Jan Marek schován v blízké boudě. Když se stráže vydali s Ježíšem na cestu zpět do Jerusalema, Jan Marek se pokusil vyplížit se z boudy, aby dostihl prchající apoštoly a učedníky, ale jakmile se vynořil, jeden z posledních vracejících se vojáků, kteří marně pronásledovali utíkající učedníky, procházel kolem a uviděl tohoto mladíka ve lněném plášti. Rozběhl se za ním a téměř ho chytil[17]. Vlastně se k Janovi dostal tak blízko, že ho chytil za plášť, ale mladík se z pláště vyprostil, prchajíc obnažený, zatímco voják zůstal stát s prázdným pláštěm. Jan Marek pak velkou rychlostí vyběhl za Davidem Zebedem na horní stezku. Když řekl Davidovi co se stalo, oba rychle běželi zpět ke stanům spících apoštolů a informovali všech osm o vyzrazení a zatčení Ježíše.
1955 183:3.10 At about the time the eight apostles were being awakened, those who had fled up the ravine were returning, and they all gathered together near the olive press to debate what should be done. In the meantime, Simon Peter and John Zebedee, who had hidden among the olive trees, had already gone on after the mob of soldiers, guards, and servants, who were now leading Jesus back to Jerusalem as they would have led a desperate criminal. John followed close behind the mob, but Peter followed afar off. After John Mark’s escape from the clutch of the soldier, he provided himself with a cloak which he found in the tent of Simon Peter and John Zebedee. He suspected the guards were going to take Jesus to the home of Annas, the high priest emeritus; so he skirted around through the olive orchards and was there ahead of the mob, hiding near the entrance to the gate of the high priest’s palace.
2019 183:3.10 Přibližně v době, kdy osm apoštolů bylo probuzeno, ti, kteří utekli do rokle, se nyní vraceli a všichni se shromáždili u olivového lisu, aby se poradili, co udělat. Mezitím Šimon Petr a Jan Zebedeus, kteří se skrývali mezi olivovníky, se vydali za zástupem vojáků, strážců a služebníků, kteří teď vedli Ježíše zpět do Jerusalema jakoby vedli nebezpečného zločince. Jan šel těsně za nimi, ale Petr je následoval zpovzdálí[18][19]. Když se Jan Marek vyprostil z vojákova sevření, oblékl si plášť, který našel ve stanu Šimona Petra a Jana Zebedea[20]. Předpokládal, že stráže vedou Ježíše do domu Annáše, emeritnímu veleknězi; proklouzl přes olivové sady a dostal se tak před zástup a ukryl se kousek od vchodových vrat veleknězova paláce.
4. DISCUSSION AT THE OLIVE PRESS
4. ROZHOVOR U OLIVOVÉHO LISU
1955 183:4.1 James Zebedee found himself separated from Simon Peter and his brother John, and so he now joined the other apostles and their fellow campers at the olive press to deliberate on what should be done in view of the Master’s arrest.
2019 183:4.1 Jakub Zebedeus zjistil, že se oddělil od Šimona Petra a svého bratra Jana a proto se připojil k ostatním apoštolům a dalším obyvatelům tábora u olivového lisu, aby se poradili, co dělat ve spojení s Ježíšovým zatčením.
1955 183:4.2 Andrew had been released from all responsibility in the group management of his fellow apostles; accordingly, in this greatest of all crises in their lives, he was silent. After a short informal discussion, Simon Zelotes stood up on the stone wall of the olive press and, making an impassioned plea for loyalty to the Master and the cause of the kingdom, exhorted his fellow apostles and the other disciples to hasten on after the mob and effect the rescue of Jesus. The majority of the company would have been disposed to follow his aggressive leadership had it not been for the advice of Nathaniel, who stood up the moment Simon had finished speaking and called their attention to Jesus’ oft-repeated teachings regarding nonresistance. He further reminded them that Jesus had that very night instructed them that they should preserve their lives for the time when they should go forth into the world proclaiming the good news of the gospel of the heavenly kingdom. And Nathaniel was encouraged in this stand by James Zebedee, who now told how Peter and others drew their swords to defend the Master against arrest, and that Jesus bade Simon Peter and his fellow swordsmen sheathe their blades. Matthew and Philip also made speeches, but nothing definite came of this discussion until Thomas, calling their attention to the fact that Jesus had counseled Lazarus against exposing himself to death, pointed out that they could do nothing to save their Master inasmuch as he refused to allow his friends to defend him, and since he persisted in refraining from the use of his divine powers to frustrate his human enemies. Thomas persuaded them to scatter, every man for himself, with the understanding that David Zebedee would remain at the camp to maintain a clearinghouse and messenger headquarters for the group. By half past two o’clock that morning the camp was deserted; only David remained on hand with three or four messengers, the others having been dispatched to secure information as to where Jesus had been taken, and what was going to be done with him.
2019 183:4.2 Ondřej byl již zbaven veškeré odpovědnosti za vedení skupiny svých druhů-apoštolů; proto se v této největší krizi v jejich životech zdržel slova a mlčel. Po krátké neformální diskuzi si Šimon Petr stoupl na kamennou stěnu olivového lisu a pronesl vášnivou prosbu, vyzývající k věrnosti Učiteli a věci království a vyzval své apoštolské druhy a ostatní učedníky k okamžitému pronásledování skupiny vojáků a strážců a k pokusu osvobodit Ježíše. Většina přítomných byla připravena uposlechnout jeho výzvu k útoku, kdyby nebylo Natanaela, který ve chvíli, kdy Šimon skončil svůj projev, zaujal jeho místo a připomněl jim Ježíšovo často opakované učení o neodporování. Dále jim připomněl, že Ježíš je ještě této noci nabádal, aby zachovali své životy na dobu, kdy půjdou do světa hlásat radostné zprávy evangelia nebeského království. A Natanaela podpořil v tomto názoru Jakub Zebedeus, který jim teď řekl, jak Petr a další vytasili své meče na obranu Ježíše před zatčením a že Ježíš přikázal Šimonovi Petrovi a jeho spolubojovníkům zasunout meče zpět do pochvy. Matouš a Filip také promluvili, ale nic konkrétního tato debata nepřinesla, až si vzal slovo Tomáš, který upozornil na skutečnost, že Ježíš poradil Lazarovi, aby se vyhnul smrti a poukázal na to, že oni nemohou udělat nic pro záchranu svého Učitele, poněvadž on zakázal svým přátelům ho bránit, jelikož vytrvale odmítal použít své božské schopnosti pro zmaření plánů jeho lidských nepřátel. Tomáš je přemluvil, aby se rozešli, aby každý šel po svém s tím, že David Zebedeus zůstane v táboře a bude udržovat spojení skupiny a kurýrskou službu. Kolem půl třetí hodiny toho rána byl tábor prázdný; pouze David a tři či čtyři poslové tady zůstali po ruce, ostatní byli posláni zjistit informace o tom, kam byl odveden Ježíš a co se s ním stane.
1955 183:4.3 Five of the apostles, Nathaniel, Matthew, Philip, and the twins, went into hiding at Bethpage and Bethany. Thomas, Andrew, James, and Simon Zelotes were hiding in the city. Simon Peter and John Zebedee followed along to the home of Annas.
2019 183:4.3 Pět apoštolů, Natanael, Matouš, Filip a dvojčata, se odešli ukrýt do Betfage a Betanie. Tomáš, Ondřej, Jakub a Šimon Zélóta se skryli ve městě. Šimon Petr a Jan Zebedeus šli za skupinou vojáků k domu Annáše.
1955 183:4.4 Shortly after daybreak, Simon Peter wandered back to the Gethsemane camp, a dejected picture of deep despair. David sent him in charge of a messenger to join his brother, Andrew, who was at the home of Nicodemus in Jerusalem.
2019 183:4.4 Brzy po svítání se Šimon Petr vrátil zpět do tábora v Getsemane a představoval obraz zlomeného člověka s hlubokou beznadějí. David ho poslal v doprovodu posla za jeho bratrem Ondřejem, který byl v domě Nikodéma v Jerusalemu.
1955 183:4.5 Until the very end of the crucifixion, John Zebedee remained, as Jesus had directed him, always near at hand, and it was he who supplied David’s messengers with information from hour to hour which they carried to David at the garden camp, and which was then relayed to the hiding apostles and to Jesus’ family.
2019 183:4.5 Až do samého ukončení ukřižování Jan Zebedeus, tak, jak mu Ježíš přikázal, se vždy pohyboval v jeho blízkosti a byl to on, kdo dodával Davidovým poslům informace z hodiny na hodinu, které oni pak přinášeli Davidovi do tábora v zahradě a které bylynásledně předány skrývajícím se apoštolům a rodině Ježíše.
1955 183:4.7 It was shortly after daylight and just after Peter had been sent to join his brother, that Jude, Jesus’ brother in the flesh, arrived in the camp, almost breathless and in advance of the rest of Jesus’ family, only to learn that the Master had already been placed under arrest; and he hastened back down the Jericho road to carry this information to his mother and to his brothers and sisters. David Zebedee sent word to Jesus’ family, by Jude, to forgather at the house of Martha and Mary in Bethany and there await news which his messengers would regularly bring them.
2019 183:4.7 Bylo krátce po úsvitu a poté, kdy Petr byl poslán ke svému bratrovi, když Juda, bratr Ježíše v těle, přišel do tábora, sotva dechu popadající a v předstihu před zbytkem Ježíšovy rodiny, jenom, aby se dozvěděl, že Učitel byl již zatčen; a rychle běžel zpět po cestě do Jericha oznámit tuto novinu své matce, bratrům a sestrám. David Zebedeus poslal po Judovi Ježíšově rodině zprávu, aby odešli do domu Marty a Marie a tam čekali na další zprávy, které jim jeho poslové budou pravidelně přinášet.
1955 183:4.8 This was the situation during the last half of Thursday night and the early morning hours of Friday as regards the apostles, the chief disciples, and the earthly family of Jesus. And all these groups and individuals were kept in touch with each other by the messenger service which David Zebedee continued to operate from his headquarters at the Gethsemane camp.
2019 183:4.8 Taková byla situace apoštolů, vůdčích učedníků a pozemské rodiny Ježíše v průběhu druhé poloviny noci ve čtvrtek a v ranních pátečních hodinách. A všechny tyto skupiny a jednotlivci udržovaly mezi sebou spojení prostřednictvím kurýrské služby, kterou David Zebedeus i nadále provozoval ze svého hlavního stanoviště v getsemanském táboře.
5. ON THE WAY TO THE HIGH PRIEST’S PALACE
5. NA CESTĚ DO PALÁCE VELEKNĚZE
1955 183:5.1 Before they started away from the garden with Jesus, a dispute arose between the Jewish captain of the temple guards and the Roman captain of the company of soldiers as to where they were to take Jesus. The captain of the temple guards gave orders that he should be taken to Caiaphas, the acting high priest. The captain of the Roman soldiers directed that Jesus be taken to the palace of Annas, the former high priest and father-in-law of Caiaphas. And this he did because the Romans were in the habit of dealing directly with Annas in all matters having to do with the enforcement of the Jewish ecclesiastical laws. And the orders of the Roman captain were obeyed; they took Jesus to the home of Annas for his preliminary examination.
2019 183:5.1 Předtím, než se s Ježíšem vydali na cestu ze zahrady, mezi židovským kapitánem chrámových stráží a římským kapitánem oddílu vojáků vznikl spor o tom, kam by Ježíš měl být odveden. Kapitán chrámových stráží dal rozkazy, že by měl být předveden ke Kaifášovi, úřadujícímu veleknězi. Kapitán římských vojáků přikázal, aby Ježíš byl odveden do paláce Annáše, bývalého velekněze a tcháne Kaifáše. A to tak rozhodl, protože Římané měli ve zvyku jednat přímo s Annášem ve všech záležitostech, týkajících se uplatňování židovských církevních zákonů. A rozkazy římského kapitána byly uposlechnuty; odvedli Ježíše do domu Annáše pro předběžný výslech[22].
1955 183:5.2 Judas marched along near the captains, overhearing all that was said, but took no part in the dispute, for neither the Jewish captain nor the Roman officer would so much as speak to the betrayer—they held him in such contempt.
2019 183:5.2 Jidáš šel vedle kapitánů a slyšel všechno, o čem mluvili, ale do jejich sporu nezasáhl, poněvadž ani židovský kapitán, ani římský oficír by se zrádcem nemluvili─tak moc s ním opovrhovali.
1955 183:5.3 About this time John Zebedee, remembering his Master’s instructions to remain always near at hand, hurried up near Jesus as he marched along between the two captains. The commander of the temple guards, seeing John come up alongside, said to his assistant: “Take this man and bind him. He is one of this fellow’s followers.” But when the Roman captain heard this and, looking around, saw John, he gave orders that the apostle should come over by him, and that no man should molest him. Then the Roman captain said to the Jewish captain: “This man is neither a traitor nor a coward. I saw him in the garden, and he did not draw a sword to resist us. He has the courage to come forward to be with his Master, and no man shall lay hands on him. The Roman law allows that any prisoner may have at least one friend to stand with him before the judgment bar, and this man shall not be prevented from standing by the side of his Master, the prisoner.” And when Judas heard this, he was so ashamed and humiliated that he dropped back behind the marchers, coming up to the palace of Annas alone.
2019 183:5.3 Přibližně v této době Jan Zebedeus, pamatujíc si pokyny Ježíše, aby byl vždy po ruce, se přiblížil těsně k Ježíšovi, který šel mezi dvěma kapitány. Když velitel chrámových stráží uviděl, že Jan jde vedle nich, řekl svému podřízenému: „Chopte se toho muže a spoutejte ho. Je to jeden ze stoupenců tohoto člověka.“ Ale, když to uslyšel římský kapitán a rozhlédl se a uviděl Jana, dal rozkaz, aby apoštol přišel k němu a aby ho nikdo neobtěžoval. Potom římský kapitán řekl židovskému kapitánovi: „Tento muž není ani zrádce a ani zbabělec. Viděl jsem ho v zahradě a on nevytasil meč proti nám. Má odvahu přijít, aby byl se svým Učitelem a nikdo na něho nesmí položit ruku. Římský zákon dovoluje, že každý vězeň může mít alespoň jednoho přítele, který s ním předstoupí před soudní tribunál a proto tomuto muži nesmí být bráněno stát vedle svého zatčeného Učitele.“ A když toto uslyšel Jidáš, cítil se tak zahanben a ponížen, že zůstal vzadu za skupinou, která se již blížila k paláci Annáše.
1955 183:5.4 And this explains why John Zebedee was permitted to remain near Jesus all the way through his trying experiences this night and the next day. The Jews feared to say aught to John or to molest him in any way because he had something of the status of a Roman counselor designated to act as observer of the transactions of the Jewish ecclesiastical court. John’s position of privilege was made all the more secure when, in turning Jesus over to the captain of the temple guards at the gate of Annas’s palace, the Roman, addressing his assistant, said: “Go along with this prisoner and see that these Jews do not kill him without Pilate’s consent. Watch that they do not assassinate him, and see that his friend, the Galilean, is permitted to stand by and observe all that goes on.” And thus was John able to be near Jesus right on up to the time of his death on the cross, though the other ten apostles were compelled to remain in hiding. John was acting under Roman protection, and the Jews dared not molest him until after the Master’s death.
2019 183:5.4 A toto vysvětluje, proč Janu Zebedeovi bylo dovoleno zůstat v blízkosti Ježíše po celou dobu této vyčerpávající zkušenosti této noci a následujícího dne[23]. Židé měli strach něco Janovi říci či ho nějakým způsobem obtěžovat, poněvadž měl něco jako status římského právního poradce, určeného jako pozorovatele postupů židovského církevního soudu. Janova privilegovaná pozice byla ještě více upevněna, když při předávání Ježíše kapitánovi chrámových stráží u vrat Annášova paláce římský kapitán řekl svému pobočníkovi: „Jdi s tímto vězněm a dohlédni na to, že židé ho nezabijí bez Pilátova souhlasu. Dávej pozor na to, aby ho nepopravili a postarej se, aby tomuto Galilejci bylo dovoleno s ním zůstat a pozorovat všechno dění.“ A tak Jan mohl být Ježíšovi nablízku až do jeho smrti na kříži, ačkoliv ostatních deset apoštolů bylo nuceno se skrývat. Jan jednal pod záštitou Říma a židé se neodvážili na něho vztáhnout ruku až do doby po smrti Učitele.
1955 183:5.5 And all the way to the palace of Annas, Jesus opened not his mouth. From the time of his arrest to the time of his appearance before Annas, the Son of Man spoke no word.