Kniha Urantia v angličtině je od roku 2006 celosvětově Public Domain.
Překlady: © 2019 Nadace Urantia
APPEARANCES TO THE APOSTLES AND OTHER LEADERS
ZJEVENÍ APOŠTOLŮM A OSTATNÍM VŮDCŮM
1955 191:0.1 RESURRECTION Sunday was a terrible day in the lives of the apostles; ten of them spent the larger part of the day in the upper chamber behind barred doors. They might have fled from Jerusalem, but they were afraid of being arrested by the agents of the Sanhedrin if they were found abroad. Thomas was brooding over his troubles alone at Bethpage. He would have fared better had he remained with his fellow apostles, and he would have aided them to direct their discussions along more helpful lines.
2019 191:0.1 NEDĚLNÍ vzkříšení bylo děsivým dnem v životě apoštolů; deset z nich strávilo podstatnou toho dne v horním pokoji za zatarasenými dveřmi. Mohli z Jerusalema uprchnout, ale báli se zatčení zmocněnci Velké rady, jestli by vyšli z domu ven. Tomáš rozebíral své potíže o samotě v Betfage. Bylo by mu mnohem lépe, kdyby zůstal se svými apoštolskými druhy a pomohl jim usměrnit jejich debaty na prospěšnější témata.
1955 191:0.2 All day long John upheld the idea that Jesus had risen from the dead. He recounted no less than five different times when the Master had affirmed he would rise again and at least three times when he alluded to the third day. John’s attitude had considerable influence on them, especially on his brother James and on Nathaniel. John would have influenced them more if he had not been the youngest member of the group.
2019 191:0.2 Po celý den se Jan držel myšlenky, že Ježíš vstal z mrtvých. Vybavil si přinejmenším pět různých příležitostí, kdy Učitel prohlásil, že vstane z mrtvých a alespoň tři situace, kdy se zmiňoval o třetím dnu. Janův postoj měl na apoštoly značný vliv, především na jeho bratra Jakuba a na Natanaela. Jan by měl ještě na ně mnohem větší vliv, kdyby nebyl nejmladším z celé skupiny.
1955 191:0.3 Their isolation had much to do with their troubles. John Mark kept them in touch with developments about the temple and informed them as to the many rumors gaining headway in the city, but it did not occur to him to gather up news from the different groups of believers to whom Jesus had already appeared. That was the kind of service which had heretofore been rendered by the messengers of David, but they were all absent on their last assignment as heralds of the resurrection to those groups of believers who dwelt remote from Jerusalem. For the first time in all these years the apostles realized how much they had been dependent on David’s messengers for their daily information regarding the affairs of the kingdom.
2019 191:0.3 Jejich skrývání mělo hodně co do činění s jejich potížemi. Jan Marek je udržoval ve spojení s vývojem událostí u chrámu a sděloval jim ty početné zvěsti, které hýbaly městem, ale nedostalo se mu zpráv od jednotlivých skupin věřících, kterým se již zjevil Ježíš. To byla dříve činnost, kterou vykonávali poslové Davida, ale ti všichni byli pryč na své poslední misi jako zvěstovatelé vzkříšení těm skupinám věřících, kteří žili na vzdálených místech od Jerusalema. Poprvé za ty všechny roky si apoštolové uvědomili, jak hodně byli závislí na Davidových poslech ohledně svých denních informací, týkajících se záležitostí království.
1955 191:0.4 All this day Peter characteristically vacillated emotionally between faith and doubt concerning the Master’s resurrection. Peter could not get away from the sight of the grave cloths resting there in the tomb as if the body of Jesus had just evaporated from within. “But,” reasoned Peter, “if he has risen and can show himself to the women, why does he not show himself to us, his apostles?” Peter would grow sorrowful when he thought that maybe Jesus did not come to them on account of his presence among the apostles, because he had denied him that night in Annas’s courtyard. And then would he cheer himself with the word brought by the women, “Go tell my apostles—and Peter.” But to derive encouragement from this message implied that he must believe that the women had really seen and heard the risen Master. Thus Peter alternated between faith and doubt throughout the whole day, until a little after eight o’clock, when he ventured out into the courtyard. Peter thought to remove himself from among the apostles so that he might not prevent Jesus’ coming to them because of his denial of the Master.
2019 191:0.4 Po celý tento den Petr charakteristicky emočně kolísal mezi vírou a pochybnostmi o vzkříšení Učitele. Petr měl neustále na očích pohled na pohřební plátna, ležící v hrobce tak, jakoby Ježíšovo tělo se z nich právě vypařilo. „Ale,“ uvažoval Petr, „kdyby vstal z mrtvých a ukázal se ženám, proč se neukáže nám, svým apoštolům?“ V Petrovi narůstal smutek, když si pomyslel, že možná Ježíš k nim nepřišel kvůli němu, protože ho tehdy v noci ve dvoře Annáše zapřel. A pak se opět rozveselil pomyšlením na zprávu, kterou mu přinesly ženy: „Jděte a povězte to mým apoštolům─a Petrovi[1].“ Ale, aby získal povzbuzení z této zprávy znamenalo by to, že musí ženám uvěřit, že opravdu viděly a slyšely vzkříšeného Učitele. A tak Petr kolísal mezi vírou a pochybnostmi po celý den až do chvíle krátce po osmé hodině, kdy se odvážil vyjít na dvůr. Petr se domníval, že když odejde od apoštolů, tak možná nebude bránit Ježíšovi k nim přijít kvůli svému zapření Učitele.
1955 191:0.5 James Zebedee at first advocated that they all go to the tomb; he was strongly in favor of doing something to get to the bottom of the mystery. It was Nathaniel who prevented them from going out in public in response to James’s urging, and he did this by reminding them of Jesus’ warning against unduly jeopardizing their lives at this time. By noontime James had settled down with the others to watchful waiting. He said little; he was tremendously disappointed because Jesus did not appear to them, and he did not know of the Master’s many appearances to other groups and individuals.
2019 191:0.5 Jakub Zebedeus zpočátku prosazoval, aby všichni šli k hrobce; on se silně přikláněl k tomu, aby něco udělali a dostali se tak věci na kloub. Byl to Natanael, který byl proti Jakubovu názoru a bránil jim vyjít ven s tím, že jim připomínal Ježíšovo varování zbytečně v takové chvíli nevystavovat své životy v nebezpečí. V poledne se Jakub dohodl s ostatními, že zůstanou kde jsou a budou trpělivě čekat. Moc toho neřekl; byl nesmírně zklamán, poněvadž Ježíš se jim nezjevil a také nevěděl o četných Učitelových zjeveních jiným skupinám a jedincům.
1955 191:0.6 Andrew did much listening this day. He was exceedingly perplexed by the situation and had more than his share of doubts, but he at least enjoyed a certain sense of freedom from responsibility for the guidance of his fellow apostles. He was indeed grateful that the Master had released him from the burdens of leadership before they fell upon these distracting times.
2019 191:0.6 Ondřej toho dne především naslouchal. Byl tou situací nesmírně zmaten a měl v sobě hodně pochybností, ale alespoň již cítil určitý pocit svobody od odpovědnosti za vedení svých apoštolských druhů. Byl opravdu vděčný za to, že ho Učitel zbavil břemene vůdcovství ještě předtím, než na ně dolehly tyto obtížné časy.
1955 191:0.7 More than once during the long and weary hours of this tragic day, the only sustaining influence of the group was the frequent contribution of Nathaniel’s characteristic philosophic counsel. He was really the controlling influence among the ten throughout the entire day. Never once did he express himself concerning either belief or disbelief in the Master’s resurrection. But as the day wore on, he became increasingly inclined toward believing that Jesus had fulfilled his promise to rise again.
2019 191:0.7 V průběhu dlouhých a únavných hodin tohoto tragického dne jediným podpůrným vlivem skupiny byly časté charakteristické komentáře Natanaela, které měly v sobě filozofické rady. On byl skutečným zklidňujícím faktorem celé desítky po celý ten den. Ani jedinkrát nedal najevo svůj postoj ohledně víry či nevíry ve vzkříšení Učitele. Ale s ubývajícím dnem se začal vzrůstající měrou přiklánět k názoru, že Ježíš splnil svůj slib o tom, že opět vstane z mrtvých.
1955 191:0.8 Simon Zelotes was too much crushed to participate in the discussions. Most of the time he reclined on a couch in a corner of the room with his face to the wall; he did not speak half a dozen times throughout the whole day. His concept of the kingdom had crashed, and he could not discern that the Master’s resurrection could materially change the situation. His disappointment was very personal and altogether too keen to be recovered from on short notice, even in the face of such a stupendous fact as the resurrection.
2019 191:0.8 Šimon Zélóta byl příliš zdrcen na to, aby se zúčastnil diskuzí. Většinu času seděl na pohovce v rohu pokoje obličejem ke zdi; za celý den pronesl jen několik slov. Jeho představa o království byla roztříštěna a nebyl schopen si představit, že by vzkříšení Učitele mohlo podstatně tuto situaci změnit. Jeho zklamání bylo velmi osobní a natolik hluboké, aby se z něho vzpamatoval v krátké době a to i tváří v tvář takovému ohromujícímu faktu jako je vzkříšení.
1955 191:0.9 Strange to record, the usually inexpressive Philip did much talking throughout the afternoon of this day. During the forenoon he had little to say, but all afternoon he asked questions of the other apostles. Peter was often annoyed by Philip’s questions, but the others took his inquiries good-naturedly. Philip was particularly desirous of knowing, provided Jesus had really risen from the grave, whether his body would bear the physical marks of the crucifixion.
2019 191:0.9 Zvláštní bylo, že obvykle nevyjadřující se Filip po celé odpoledne tohoto dne hodně mluvil. Během dopoledne toho moc neřekl, ale celé odpoledne pokládal ostatním apoštolům otázky. Petra tyto Filipovy otázky často obtěžovaly, ale ostatní brali jeho dotazy v přátelském duchu. Filipa především zajímalo a chtěl se to dozvědět, že jestliže Ježíš skutečně vyšel z hrobky, zdali na jeho těle budou vidět fyzické stopy po ukřižování.
1955 191:0.10 Matthew was highly confused; he listened to the discussions of his fellows but spent most of the time turning over in his mind the problem of their future finances. Regardless of Jesus’ supposed resurrection, Judas was gone, David had unceremoniously turned the funds over to him, and they were without an authoritative leader. Before Matthew got around to giving serious consideration to their arguments about the resurrection, he had already seen the Master face to face.
2019 191:0.10 Matouš byl nesmírně zmaten; naslouchal diskuzím svých druhů, ale většinu času strávil přemýšlením o problému jejich budoucích financí. Nehledě na Ježíšovo domnělé vzkříšení, Jidáš již tady nebyl. David finance v tichosti předal jemu a celá skupina byla bez spolehlivého vůdce. Ještě však předtím, než se Matouš vrátil k hlubšímu uvažování o jejich argumentech ohledně vzkříšení, uviděl Učitele vlastníma očima.
1955 191:0.11 The Alpheus twins took little part in these serious discussions; they were fairly busy with their customary ministrations. One of them expressed the attitude of both when he said, in reply to a question asked by Philip: “We do not understand about the resurrection, but our mother says she talked with the Master, and we believe her.”
2019 191:0.11 Dvojčata Alfeusova se těchto vážných debat téměř nezúčastnila; byla dost zaměstnána jejich obvyklými úkoly. Jeden z nich vyjádřil postoj jich obou, když v odpověď na Filipovu otázku řekl: „My vzkříšení nerozumíme, ale naše matka říká, že s učitelem mluvila a my ji věříme.“
1955 191:0.12 Thomas was in the midst of one of his typical spells of despairing depression. He slept a portion of the day and walked over the hills the rest of the time. He felt the urge to rejoin his fellow apostles, but the desire to be by himself was the stronger.
2019 191:0.12 Tomáš prožíval jedno z jeho typických období zoufalství a deprese. Část dne prospal a zbytek dne strávil tím, že se procházel po kopcích. Cítil potřebu připojit se k apoštolům, ale touha být sám se sebou o samotě byla silnější.
1955 191:0.13 The Master put off the first morontia appearance to the apostles for a number of reasons. First, he wanted them to have time, after they heard of his resurrection, to think well over what he had told them about his death and resurrection when he was still with them in the flesh. The Master wanted Peter to wrestle through with some of his peculiar difficulties before he manifested himself to them all. In the second place, he desired that Thomas should be with them at the time of his first appearance. John Mark located Thomas at the home of Simon in Bethpage early this Sunday morning, bringing word to that effect to the apostles about eleven o’clock. Any time during this day Thomas would have gone back to them if Nathaniel or any two of the other apostles had gone for him. He really wanted to return, but having left as he did the evening before, he was too proud to go back of his own accord so soon. By the next day he was so depressed that it required almost a week for him to make up his mind to return. The apostles waited for him, and he waited for his brethren to seek him out and ask him to come back to them. Thomas thus remained away from his associates until the next Saturday evening, when, after darkness had come on, Peter and John went over to Bethpage and brought him back with them. And this is also the reason why they did not go at once to Galilee after Jesus first appeared to them; they would not go without Thomas.
2019 191:0.13 Učitel odložil své první morontiální zjevení apoštolům z mnoha důvodů. Zaprvé, chtěl jim dopřát čas poté, kdy se dozvěděli o vzkříšení, aby se mohli zamyslet nad tím, co jim řekl o své smrti a vzkříšení, když byl ještě s nimi v těle. Učitel chtěl, aby Petr bojoval s některými svými typickými problémy předtím, než se všem zjeví. Zadruhé, chtěl, aby Tomáš byl s nimi ve chvíli jeho prvního zjevení[2]. Jan Marek našel Tomáše v domě Šimona v Betfage časně tohoto nedělního rána a kolem jedenácté o tom informoval apoštoly. V průběhu dne byl Tomáš připraven se k nim v jakoukoliv dobu vrátit, kdyby Natanael, nebo dva z ostatních apoštolů pro něho přišli. On se opravdu chtěl vrátit, ale způsob, jak od nich odešel v ten předcházející večer, v něm stále ještě zanechal tolik hrdosti, že by se sám tak brzy k nim nevrátil. Následující den byl natolik sklíčený, že mu to trvalo téměř týden, než se rozhodl k nim vrátit. Apoštolové čekali na něho a on čekal na své bratry, že ho vyhledají a požádají, aby se k nim vrátil. Tomáš proto zůstal sám a oddělený od svých druhů až do večera příští neděle, když po setmění Petr a Jan přišli do Betfage a přivedli ho zpět. A to je také důvod, proč apoštolové neodešli do Galileje ihned poté, kdy se jim Ježíš poprvé zjevil; nechtěli odejít bez Tomáše.
1. THE APPEARANCE TO PETER
1. ZJEVENÍ PETROVI
1955 191:1.1 It was near half past eight o’clock this Sunday evening when Jesus appeared to Simon Peter in the garden of the Mark home. This was his eighth morontia manifestation. Peter had lived under a heavy burden of doubt and guilt ever since his denial of the Master. All day Saturday and this Sunday he had fought the fear that, perhaps, he was no longer an apostle. He had shuddered at the fate of Judas and even thought that he, too, had betrayed his Master. All this afternoon he thought that it might be his presence with the apostles that prevented Jesus’ appearing to them, provided, of course, he had really risen from the dead. And it was to Peter, in such a frame of mind and in such a state of soul, that Jesus appeared as the dejected apostle strolled among the flowers and shrubs.
2019 191:1.1 Bylo těsně před půl devátou tohoto nedělního večera, když se v zahradě domu Marka zjevil Ježíš Šimonu Petrovi[3]. Bylo to jeho osmé morontiální zjevení. Od chvíle, kdy zapřel svého Učitele, Petr žil s těžkým břemenem pochybnosti a viny. Celou sobotu a celou tuto neděli bojoval se strachem, že možná již není apoštolem. Chvěl se při pomyšlení na osud Jidáše a dokonce si myslel, že on také zradil svého Učitele. Po celé toto odpoledne přemýšlel o tom, že jeho přítomnost s apoštoly může být důvodem, proč se jim Ježíš nezjevil, ale to samozřejmě za předpokladu, že skutečně vstal z mrtvých. A právě Petrovi, který byl v takovém rozpoložení mysli a v takovém stavu duše, se Ježíš zjevil, když se tento sklíčený apoštol procházel mezi květinovými záhony a keři.
1955 191:1.2 When Peter thought of the loving look of the Master as he passed by on Annas’s porch, and as he turned over in his mind that wonderful message brought him early that morning by the women who came from the empty tomb, “Go tell my apostles—and Peter”—as he contemplated these tokens of mercy, his faith began to surmount his doubts, and he stood still, clenching his fists, while he spoke aloud: “I believe he has risen from the dead; I will go and tell my brethren.” And as he said this, there suddenly appeared in front of him the form of a man, who spoke to him in familiar tones, saying: “Peter, the enemy desired to have you, but I would not give you up. I knew it was not from the heart that you disowned me; therefore I forgave you even before you asked; but now must you cease to think about yourself and the troubles of the hour while you prepare to carry the good news of the gospel to those who sit in darkness. No longer should you be concerned with what you may obtain from the kingdom but rather be exercised about what you can give to those who live in dire spiritual poverty. Gird yourself, Simon, for the battle of a new day, the struggle with spiritual darkness and the evil doubtings of the natural minds of men.”
2019 191:1.2 Když si Petr připomněl láskyplný pohled Učitele jak procházel kolem něj sloupovím v Annášově dvoře a když přemýšlel o té krásné zprávě, kterou mu přinesly tohoto rána ženy, které přišly od hrobky: „Jděte a povězte mým apoštolům─a Petrovi“─a uvažoval o těchto znacích slitování, jeho víra začala překonávat jeho pochybnosti[4]. Zastavil se, sevřel pěsti a hlasitě zvolal: „Já věřím, že vstal z mrtvých; půjdu a řeknu to svým bratrům.“ A když to řekl, náhle se před ním objevila postava člověka, která k němu promluvila známým hlasem: „Petře, nepřátelé tě chtěli získat, ale já jsem tě nedal. Věděl jsem, že to nebylo od srdce, když jsi mne zapřel; proto jsem ti odpustil ještě dříve, než jsi o to požádal; ale teď musíš přestat myslet na sebe a své problémy, když se máš připravit přinést radostné zprávy o evangeliu těm, kteří zůstávají v temnotě. Nezabývej se již více tím, co můžeš dostat od království, ale raději se snaž o to, abys dal co můžeš těm, kteří žijí v zoufalé duchovní chudobě. Připrav se, Šimone, na boj nové doby, na zápas s duchovní temnotou a zhoubnou pochybovačností lidských materiálních myslí[5].“
1955 191:1.3 Peter and the morontia Jesus walked through the garden and talked of things past, present, and future for almost five minutes. Then the Master vanished from his gaze, saying, “Farewell, Peter, until I see you with your brethren.”
2019 191:1.3 Téměř pět minut se Petr a morontiální Ježíš procházeli po zahradě a hovořili o věcech minulých, přítomných a budoucích. Potom mu Učitel zmizel z pohledu se slovy: „Sbohem, Petře, do setkání s tebou a tvými bratry.“
1955 191:1.4 For a moment, Peter was overcome by the realization that he had talked with the risen Master, and that he could be sure he was still an ambassador of the kingdom. He had just heard the glorified Master exhort him to go on preaching the gospel. And with all this welling up within his heart, he rushed to the upper chamber and into the presence of his fellow apostles, exclaiming in breathless excitement: “I have seen the Master; he was in the garden. I talked with him, and he has forgiven me.”
2019 191:1.4 Na krátkou chvíli Petra přemohl pocit uvědomění, že mluvil se vzkříšeným Učitelem a že si může být jistý tím, že je stále vyslancem království. Právě teď uslyšel, jak ho proslavený Učitel vyzval, aby pokračoval v kázání evangelia. A s těmito přívaly pocitů běžel do horního pokoje ke svým apoštolským druhům a sotva dechu popadajíc vzrušeně zvolal: „Viděl jsem Učitele; byl v zahradě. Mluvil jsem s ním a odpustil mi.“
1955 191:1.5 Peter’s declaration that he had seen Jesus in the garden made a profound impression upon his fellow apostles, and they were about ready to surrender their doubts when Andrew got up and warned them not to be too much influenced by his brother’s report. Andrew intimated that Peter had seen things which were not real before. Although Andrew did not directly allude to the vision of the night on the Sea of Galilee wherein Peter claimed to have seen the Master coming to them walking on the water, he said enough to betray to all present that he had this incident in mind. Simon Peter was very much hurt by his brother’s insinuations and immediately lapsed into crestfallen silence. The twins felt very sorry for Peter, and they both went over to express their sympathy and to say that they believed him and to reassert that their own mother had also seen the Master.
2019 191:1.5 Prohlášení Petra, že viděl Ježíše v zahradě, mělo okamžitý hluboký dopad na jeho druhy apoštoly a byli již připraveni zbavit se svých pochybností, když povstal Ondřej a varoval je, aby příliš nedali na slova svého bratra. Ondřej jim naznačil, že Petr již dříve viděl věci, které nebyly skutečné. Přestože Ondřej se nezmínil přímo o vidění v tu noc na Galilejském moři, kdy Petr tvrdil, že viděl Ježíše, jak k nim přichází po vodě, řekl toho dost, aby všichni přítomní pochopili, že má na mysli tento případ. Šimon Petr byl velmi raněn nařčením svého bratra a okamžitě upadl do stavu sklíčeného mlčení. Dvojčata Petra velmi litovala a oba šli za Petrem vyjádřit mu svůj soucit a říci, že oni mu věří a zdůraznili, že jejich vlastní matka také viděla Učitele.
2. FIRST APPEARANCE TO THE APOSTLES
2. PRVNÍ ZJEVENÍ APOŠTOLŮM
1955 191:2.1 Shortly after nine o’clock that evening, after the departure of Cleopas and Jacob, while the Alpheus twins comforted Peter, and while Nathaniel remonstrated with Andrew, and as the ten apostles were there assembled in the upper chamber with all the doors bolted for fear of arrest, the Master, in morontia form, suddenly appeared in the midst of them, saying: “Peace be upon you. Why are you so frightened when I appear, as though you had seen a spirit? Did I not tell you about these things when I was present with you in the flesh? Did I not say to you that the chief priests and the rulers would deliver me up to be killed, that one of your own number would betray me, and that on the third day I would rise? Wherefore all your doubtings and all this discussion about the reports of the women, Cleopas and Jacob, and even Peter? How long will you doubt my words and refuse to believe my promises? And now that you actually see me, will you believe? Even now one of you is absent. When you are gathered together once more, and after all of you know of a certainty that the Son of Man has risen from the grave, go hence into Galilee. Have faith in God; have faith in one another; and so shall you enter into the new service of the kingdom of heaven. I will tarry in Jerusalem with you until you are ready to go into Galilee. My peace I leave with you.”
2019 191:2.1 Krátce po deváté hodině toho večera, po odchodu Kleofáše a Jákoba, ve chvíli, kdy dvojčata Alfeusova utěšovala Petra a Natanael se přel s Ondřejem a kdy deset apoštolů bylo shromážděno v horním pokoji a všechny dveře byly zavřeny na závoru kvůli strachu ze zatčení, se mezi nimi znenadání objevil Učitel v morontiální podobě a řekl: „Pokoj s vámi[6]. Proč mé zjevení vás tak vyděsilo, jako byste viděli ducha? Neřekl jsem vám o těchto věcech, když jsem byl s vámi v těle? Neřekl jsem vám, že veleknězi a vládcové mě vydají na smrt, že jeden z vás mne zradí a že třetího dne vstanu zmrtvých? Proč tedy všechny tyto vaše pochybnosti a celá tato debata o zprávách žen, Kleofáše a Jákoba a také Petra? Jak ještě dlouho budete pochybovat o mých slovech a odmítat uvěřit mým slibům? A teď, když mne opravdu vidíte, uvěříte? I nyní tady jeden z vás není[7][8]. Až se opět znovu sejdete a s jistotou budete vědět všechno o tom, že Syn Člověka vstal z hrobky, odejděte odtud do Galileje. Mějte víru v Boha; mějte víru jeden v druhého; a tak vstoupíte do nové služby pro blaho království nebeského. Já s vámi zůstanu v Jerusalemu do doby, až budete připraveni odejít do Galileje. Můj pokoj nechávám s vámi.“
1955 191:2.2 When the morontia Jesus had spoken to them, he vanished in an instant from their sight. And they all fell on their faces, praising God and venerating their vanished Master. This was the Master’s ninth morontia appearance.
2019 191:2.2 Když morontiální Ježíš k nim pronesl tato slova, v mžiku jim zmizel z očí. A apoštolové padli na tvář, velebíc Boha a uctívajíc svého zmizelého Učitele. To bylo deváté morontiální zjevení Učitele.
3. WITH THE MORONTIA CREATURES
3. S MORONTIÁLNÍMI TVORY
1955 191:3.1 The next day, Monday, was spent wholly with the morontia creatures then present on Urantia. As participants in the Master’s morontia-transition experience, there had come to Urantia more than one million morontia directors and associates, together with transition mortals of various orders from the seven mansion worlds of Satania. The morontia Jesus sojourned with these splendid intelligences for forty days. He instructed them and learned from their directors the life of morontia transition as it is traversed by the mortals of the inhabited worlds of Satania as they pass through the system morontia spheres.
2019 191:3.1 Celý následující den, pondělí, Ježíš strávil s morontiálními tvory, kteří se v tu dobu nacházeli na Urantii. Společně s různými kategoriemi smrtelných bytostí přechodného období ze sedmi obytných světů Satanie přišlo na Urantii více než jeden milion morontiálních upravovacích tvorů a pomocníků zúčastnit se procesu morontiálního přechodu Učitele. Morontiální Ježíš strávil s těmito nádhernými inteligentními tvory čtyřicet dní. Ježíš učil morontiální tvory a od jejich vedoucích se poučil o přechodném morontiálním životě, kterým procházejí smrtelníci obydlených světů Satanie během jejich postupu skrze systém morontiálních sfér.
1955 191:3.2 About midnight of this Monday the Master’s morontia form was adjusted for transition to the second stage of morontia progression. When he next appeared to his mortal children on earth, it was as a second-stage morontia being. As the Master progressed in the morontia career, it became, technically, more and more difficult for the morontia intelligences and their transforming associates to visualize the Master to mortal and material eyes.
2019 191:3.2 V to pondělí, kolem půlnoci, morontiální forma Učitele byla upravena pro přechod na druhou úroveň morontiálního vývoje. Když se napříště zjevil svým smrtelným pozemským dětem, představoval morontiální bytost druhé urovně. Jak Učitel postoupil v morontiálním životě, pro morontiální usměrňující bytosti a jejich transformující pomocníky bylo stále více a více obtížnější dělat Učitele viditelným pro smrteln a materiální oči.
1955 191:3.3 Jesus made the transit to the third stage of morontia on Friday, April 14; to the fourth stage on Monday, the 17th; to the fifth stage on Saturday, the 22nd; to the sixth stage on Thursday, the 27th; to the seventh stage on Tuesday, May 2; to Jerusem citizenship on Sunday, the 7th; and he entered the embrace of the Most Highs of Edentia on Sunday, the 14th.
2019 191:3.3 Ježíš přešel na třetí úroveň morontiáního bytí v pátek, 14. dubna; na čtvrtou úroveň v pondělí 17. dubna; na pátou v sobotu 22. dubna; na šestou ve čtvrtek 27. dubna; na sedmou v úterý 2. května; na úroveň jerusemského občanství v neděli 7. května; a v neděli 14. května byl přijat Nejsvrchovanějšími Edentie.
1955 191:3.4 In this manner did Michael of Nebadon complete his service of universe experience since he had already, in connection with his previous bestowals, experienced to the full the life of the ascendant mortals of time and space from the sojourn on the headquarters of the constellation even on to, and through, the service of the headquarters of the superuniverse. And it was by these very morontia experiences that the Creator Son of Nebadon really finished and acceptably terminated his seventh and final universe bestowal.
2019 191:3.4 Tímto způsobem Michael Nebadonský završil svoji empirickou službu ve vesmíru, poněvadž v rámci svých předchozích poskytnutích sebe sama poznal plně život vzestupných smrtelníků času a prostoru od úrovně pobytu na centrálním světě souhvězdí až po službu v centrálním světě supervesmíru. A právě díky těmto morontiálním zkušenostem Syn-Tvořitel Nebadonu fakticky ukončil a důstojně završil své sedmé a poslední vesmírné poskytnutí sebe sama.
4. THE TENTH APPEARANCE (AT PHILADELPHIA)
4. DESÁTÉ ZJEVENÍ (VE FILADELFII)
1955 191:4.1 The tenth morontia manifestation of Jesus to mortal recognition occurred a short time after eight o’clock on Tuesday, April 11, at Philadelphia, where he showed himself to Abner and Lazarus and some one hundred and fifty of their associates, including more than fifty of the evangelistic corps of the seventy. This appearance occurred just after the opening of a special meeting in the synagogue which had been called by Abner to discuss the crucifixion of Jesus and the more recent report of the resurrection which had been brought by David’s messenger. Inasmuch as the resurrected Lazarus was now a member of this group of believers, it was not difficult for them to believe the report that Jesus had risen from the dead.
2019 191:4.1 Desáté morontiální zjevení Ježíše, viditelné smrtelníkům, se událo krátce po osmé hodině v úterý, 11. dubna, ve Filadelfii, kdy se zjevil Abnérovi, Lazarovi a přibližně sto padesáti jejich druhům, včetně více než padesáti ze sedmdesáti členů sboru evangelistů. K tomuto zjevení došlo hned po zahájení mimořádného shromáždění v synagoze, které svolal Abnér, aby se projednalo ukřižování Ježíše a probrala se nedávná zpráva o vzkříšení, kterou přinesl Davidův posel. Vzhledem k tomu, že vzkříšený Lazar byl nyní členem této skupiny věřících, nebylo pro ně těžké uvěřit zprávě, že Ježíš vstal z mrtvých.
1955 191:4.2 The meeting in the synagogue was just being opened by Abner and Lazarus, who were standing together in the pulpit, when the entire audience of believers saw the form of the Master appear suddenly. He stepped forward from where he had appeared between Abner and Lazarus, neither of whom had observed him, and saluting the company, said:
2019 191:4.2 Ve chvíli, kdy Abnér a Lazar, stojící spolu na kazatelně, zahájili toto shromáždění v synagoze, všichni přítomní věřící uviděli postavu Učitele, která se před nimi náhle objevila. Ježíš poodešel vpřed z místa, když se zjevil mezi Abnérem a Lazarem, kteří ho neviděli a přivítal shromáždění slovy:
1955 191:4.3 “Peace be upon you. You all know that we have one Father in heaven, and that there is but one gospel of the kingdom—the good news of the gift of eternal life which men receive by faith. As you rejoice in your loyalty to the gospel, pray the Father of truth to shed abroad in your hearts a new and greater love for your brethren. You are to love all men as I have loved you; you are to serve all men as I have served you. With understanding sympathy and brotherly affection, fellowship all your brethren who are dedicated to the proclamation of the good news, whether they be Jew or gentile, Greek or Roman, Persian or Ethiopian. John proclaimed the kingdom in advance; you have preached the gospel in power; the Greeks already teach the good news; and I am soon to send forth the Spirit of Truth into the souls of all these, my brethren, who have so unselfishly dedicated their lives to the enlightenment of their fellows who sit in spiritual darkness. You are all the children of light; therefore stumble not into the misunderstanding entanglements of mortal suspicion and human intolerance. If you are ennobled, by the grace of faith, to love unbelievers, should you not also equally love those who are your fellow believers in the far-spreading household of faith? Remember, as you love one another, all men will know that you are my disciples.
2019 191:4.3 „Pokoj s vámi. Vy všichni víte, že máme jednoho nebeského Otce a že je jenom jedno evangelium království─radostná zpráva o daru věčného života, který lidé získají skrze víru. Když se radujete ze své oddanosti evangeliu, modlete se k Otci pravdy, aby naplnil vrchovatě vaše srdce novou a větší láskou k vašim bratrům. Musíte milovat všechny lidi tak, jak já jsem miloval vás; musíte sloužit všem lidem tak, jak já jsem sloužil vám[9]. S účastným pochopením a bratrskou láskou přijímejte do svého společenství všechny bratry, kteří jsou oddaní hlásání radostných zpráv, bez ohledu na to, zdali jsou židé či jinověrci, Řekové či Římané, Peršané či Etiopané. Jan oznámil přicházející království; také vy jste plnou silou evangelium hlásali; Řekové již učí o radostných zprávách; a já brzy pošlu Duch Pravdy do duší všech těch lidí, mých bratrů, kteří nezištně věnují své životy osvícení svých bližních, kteří zůstávají v duchovní temnotě[10]. Vy všichni jste děti světla; proto neupadněte do matoucí spleti nekonečné podezíravosti a lidské nesnášenlivosti[11]. Jestli jste díky víře povznesen natolik, že milujete nevěřící, neměli byste také stejně tak milovat vaše věřící bratry v tom široko se šířícím bratrství víry? Pamatujte si: když budete milovat jeden druhého, všichni lidé budou vědět, že jste mými apoštoly[12][13].
1955 191:4.4 “Go, then, into all the world proclaiming this gospel of the fatherhood of God and the brotherhood of men to all nations and races and ever be wise in your choice of methods for presenting the good news to the different races and tribes of mankind. Freely you have received this gospel of the kingdom, and you will freely give the good news to all nations. Fear not the resistance of evil, for I am with you always, even to the end of the ages. And my peace I leave with you.”
2019 191:4.4 Proto nyní jděte do celého světa hlásat toto evangelium otcovství Boha a bratrství lidí všem národům a rasám a buďte stále moudří při volbě metod představování radostných zpráv rozdílným kmenům a rasám lidstva[14][15]. Darem jste obdrželi toto evangelium království a darem dávejte radostné zprávy všem národům[16]. Nebojte se odporu zla, poněvadž já budu s vámi stále, a to až do konce věků[17]. A můj pokoj nechávám s vámi[18].
1955 191:4.5 When he had said, “My peace I leave with you,” he vanished from their sight. With the exception of one of his appearances in Galilee, where upward of five hundred believers saw him at one time, this group in Philadelphia embraced the largest number of mortals who saw him on any single occasion.
2019 191:4.5 Když řekl slova─a můj pokoj nechávám s vámi─zmizel jim z očí. S výjimkou jednoho z jeho zjeveních v Galileji, kde ho uvidělo najednou více než pět set věřících, tato skupina ve Filadelfii obsahovala největší počet smrtelníků, spatřivši ho při jedné události.
1955 191:4.6 Early the next morning, even while the apostles tarried in Jerusalem awaiting the emotional recovery of Thomas, these believers at Philadelphia went forth proclaiming that Jesus of Nazareth had risen from the dead.
2019 191:4.6 Časně ráno následujícího dne, když apoštolové ještě byli v Jerusalemu a čekali na emoční zotavení Tomáše, tito věřící z Filadelfie se rozešli šířit zprávu o tom, že Ježíš Nazaretský vstal z mrtvých.
1955 191:4.7 The next day, Wednesday, Jesus spent without interruption in the society of his morontia associates, and during the midafternoon hours he received visiting morontia delegates from the mansion worlds of every local system of inhabited spheres throughout the constellation of Norlatiadek. And they all rejoiced to know their Creator as one of their own order of universe intelligence.
2019 191:4.7 Příštího dne, ve středu, Ježíš strávil bez přerušení ve společnosti svých morontiálních druhů a v průběhu odpoledne ho navštívili delegáti z obytných světů každé lokální soustavy obydlených sfér z celého souhvězdí Norlatiadeku. A ti všichni měli radost vidět jejich Tvořitele jako jednoho z jejich vlastního řádu vesmírných bytostí.
5. SECOND APPEARANCE TO THE APOSTLES
5. DRUHÉ ZJEVENÍ APOŠTOLŮM
1955 191:5.1 Thomas spent a lonesome week alone with himself in the hills around about Olivet. During this time he saw only those at Simon’s house and John Mark. It was about nine o’clock on Saturday, April 15, when the two apostles found him and took him back with them to their rendezvous at the Mark home. The next day Thomas listened to the telling of the stories of the Master’s various appearances, but he steadfastly refused to believe. He maintained that Peter had enthused them into thinking they had seen the Master. Nathaniel reasoned with him, but it did no good. There was an emotional stubbornness associated with his customary doubtfulness, and this state of mind, coupled with his chagrin at having run away from them, conspired to create a situation of isolation which even Thomas himself did not fully understand. He had withdrawn from his fellows, he had gone his own way, and now, even when he was back among them, he unconsciously tended to assume an attitude of disagreement. He was slow to surrender; he disliked to give in. Without intending it, he really enjoyed the attention paid him; he derived unconscious satisfaction from the efforts of all his fellows to convince and convert him. He had missed them for a full week, and he obtained considerable pleasure from their persistent attentions.
2019 191:5.1 Tomáš strávil osamělý týden sám v kopcích v okolí Olivové hory. Během této doby se viděl pouze s lidmi v domě Šimona a Jana Marka. Bylo přibližně devět hodin v sobotu, 15. dubna, když ho dva apoštolové našli a přivedli zpět k nim do jejich stanoviště v Markově domě. Následujícího dne si Tomáš vyslechl příběhy o Učitelových různých zjeveních, ale tvrdošíjně jim odmítal uvěřit. Tvrdil, že Petrovo nadšení je natolik ovlivnilo, že mu uvěřili, že viděl Učitele. Natanael se ho snažil přesvědčit, ale marně. Přecitlivělá umíněnost Tomáše a jeho obvyklé pochybování, spojené s jeho vznětlivým útěkem od apoštolů mu způsobily situaci osamělosti, které ani sám Tomáš plně nerozuměl. Odešel od svých druhů a šel svoji cestou a nyní, přestože byl zpátky mezi nimi, podvědomě tíhnul zaujmout nesouhlasný postoj. On nedokázal ustoupit; on se nerad podvoloval. I když to neměl v úmyslu, měl rád pozornost; pociťoval podvědomé uspokojení ze snahy všech svých druhů ho přesvědčovat a přemlouvat. Celý ten týden je postrádal a přitom ta jejich neustálá starost o něj mu působila velkou radostj.
1955 191:5.2 They were having their evening meal a little after six o’clock, with Peter sitting on one side of Thomas and Nathaniel on the other, when the doubting apostle said: “I will not believe unless I see the Master with my own eyes and put my finger in the mark of the nails.” As they thus sat at supper, and while the doors were securely shut and barred, the morontia Master suddenly appeared inside the curvature of the table and, standing directly in front of Thomas, said:
2019 191:5.2 Krátce po šesté hodině zasedli k večeři, kdy Petr seděl vedle Tomáše z jedné strany a Natanael z druhé strany a kdy pochybovačný apoštol řekl: „Já vám neuvěřím, dokud neuvidím Učitele na vlastní oči a nevložím svůj prst do rány po hřebících[19].“ A potom, když seděli u večeře a dveře byly důkladně zavřeny na závoru, morontiální Učitel se objevil v oblouku stolu a stojíc přímo před Tomášem, řekl:[20]
1955 191:5.3 “Peace be upon you. For a full week have I tarried that I might appear again when you were all present to hear once more the commission to go into all the world and preach this gospel of the kingdom. Again I tell you: As the Father sent me into the world, so send I you. As I have revealed the Father, so shall you reveal the divine love, not merely with words, but in your daily living. I send you forth, not to love the souls of men, but rather to love men. You are not merely to proclaim the joys of heaven but also to exhibit in your daily experience these spirit realities of the divine life since you already have eternal life, as the gift of God, through faith. When you have faith, when power from on high, the Spirit of Truth, has come upon you, you will not hide your light here behind closed doors; you will make known the love and the mercy of God to all mankind. Through fear you now flee from the facts of a disagreeable experience, but when you shall have been baptized with the Spirit of Truth, you will bravely and joyously go forth to meet the new experiences of proclaiming the good news of eternal life in the kingdom of God. You may tarry here and in Galilee for a short season while you recover from the shock of the transition from the false security of the authority of traditionalism to the new order of the authority of facts, truth, and faith in the supreme realities of living experience. Your mission to the world is founded on the fact that I lived a God-revealing life among you; on the truth that you and all other men are the sons of God; and it shall consist in the life which you will live among men—the actual and living experience of loving men and serving them, even as I have loved and served you. Let faith reveal your light to the world; let the revelation of truth open the eyes blinded by tradition; let your loving service effectually destroy the prejudice engendered by ignorance. By so drawing close to your fellow men in understanding sympathy and with unselfish devotion, you will lead them into a saving knowledge of the Father’s love. The Jews have extolled goodness; the Greeks have exalted beauty; the Hindus preach devotion; the faraway ascetics teach reverence; the Romans demand loyalty; but I require of my disciples life, even a life of loving service for your brothers in the flesh.”
2019 191:5.3 „Pokoj s vámi[21]. Celý týden jsem čekal, až se budu moci znovu před vámi objevit když budete všichni přítomni, abyste opět slyšeli můj příkaz jít do celého světa a kázat toto evangelium království[22]. Znovu vám říkám: „jak Otec poslal mne na tento svět, tak já posílám vás[23]. Jak já jsem odhalil Otce, tak vy odhalíte božskou lásku; a to nejenom slovy, ale svým každodenním životem. Posílám vás do světa ne pro to, abyste milovali duše lidí, ale abyste milovali lidi. Vy nebudete jenom hlásat radosti nebeské, ale budete tyto duchovní reality božského života také projevovat ve svých každodenních činnostech, poněvadž skrze svoji víru jste již dostali Boží dar─věčný život. Když máte víru, když nebeská síla─Duch Pravdy─na vás sestoupil, nebudete skrývat své světlo tady za zavřenými dveřmi; vy seznámíte s láskou a soucitem Boha celé lidstvo[24]. Nyní kvůli strachu se skrýváte před pro vás nepříjemnými fakty, ale až budete pokřtěni Duchem Pravdy, půjdete odvážně a radostně čelit novým zkušenostem hlásání radostných zpráv o věčném životě v království Božím[25]. Můžete krátce pobývat tady a potom v Galileji, když se budete vzpamatovávat z šoku, který vám způsobil přechod od klamné bezpečnosti vládnutí tradic k novému řádu vládnutí faktů, pravdy a víry ve vyšší realitě živé zkušenosti[26]. Vaše mise ve světě je založena na faktu, že jsem mezi vámi prožil život, odkrývající Boha a na pravdě, že vy a všichni ostatní lidé jste Božími syny; a vaše mise bude spočívat v životě, který budete prožívat mezi lidmi─ve skutečné a živé zkušenosti lásky k lidem a službě jim tak, jak já jsem miloval vás a sloužil vám. Nechť víra odkryje vaše světlo světu; nechť zjevení pravdy otevře oči, zaslepené tradicemi; nechť vaše láskyplná služba účinně zničí předsudky, zplozené nevědomostí. Tím, jak se přiblížíte ke svým bližním chápajícím porozuměním a nezištnou oddaností, přivedete je ke spasitelnému poznání lásky Otce. Židé opěvovali dobro a laskavost; Řekové povznášejí krásu; Hindové prosazují oddanost; osamocení asketi učí úctě; Římané vyžadují loajalitu; ale já požaduji od svých apoštolů život─život, prožitý v láskyplné službě bratrům v těle.“
1955 191:5.4 When the Master had so spoken, he looked down into the face of Thomas and said: “And you, Thomas, who said you would not believe unless you could see me and put your finger in the nail marks of my hands, have now beheld me and heard my words; and though you see no nail marks on my hands, since I am raised in the form that you also shall have when you depart from this world, what will you say to your brethren? You will acknowledge the truth, for already in your heart you had begun to believe even when you so stoutly asserted your unbelief. Your doubts, Thomas, always most stubbornly assert themselves just as they are about to crumble. Thomas, I bid you be not faithless but believing—and I know you will believe, even with a whole heart.”
2019 191:5.4 Když Učitel tohle pronesl, podíval se do očí Tomáše a řekl: „A ty, Tomáši, který jsi řekl, že neuvěříš, dokud mne neuvidíš a nevložíš prst do ran po hřebících na mých rukou, jsi mne teď uviděl a slyšel jsi má slova; a přestože nevidíš žádné rány na mých rukou, poněvadž jsem byl vzkříšen do podoby, kterou budete mít i vy, až budete odcházet z tohoto světa, co řekneš svým bratrům? Určitě přijmeš pravdu, protože jsi ve svém srdci již začal věřit tehdy, kdy ses tak tvrdošíjně utvrzoval ve své nevíře[27]. Tvé pochybnosti, Tomáši, se vždy nejhouževnatěji snaží prosadit právě tehdy, kdy se začínají rozpadat. Tomáši, vyzývám tě: nebuď nevěřícím, ale věř─a já vím, že budeš věřit, a věřit celým svým srdcem.“
1955 191:5.5 When Thomas heard these words, he fell on his knees before the morontia Master and exclaimed, “I believe! My Lord and my Master!” Then said Jesus to Thomas: “You have believed, Thomas, because you have really seen and heard me. Blessed are those in the ages to come who will believe even though they have not seen with the eye of flesh nor heard with the mortal ear.”
2019 191:5.5 Když Tomáš uslyšel tato slova, padl na kolena před morontiálním Učitelem a zvolal: „Věřím! Můj Pane a Učiteli!“ Potom Ježíš řekl Tomášovi: “Uvěřil jsi, Tomáši, protože jsi mě opravdu viděl a slyšel[28]. Blahoslaveni budou ti, kteří přijdou v následujících epochách a budou věřit, přestože mne neviděli očima těla a neslyšeli smrtelnými ušima.“
1955 191:5.7 The eleven apostles were now fully convinced that Jesus had risen from the dead, and very early the next morning, before the break of day, they started out for Galilee.
2019 191:5.7 Nyní jedenáct apoštolů bylo plně přesvědčeno o tom, že Ježíš vstal z mrtvých a velmi časně následujícího rána, ještě před rozedněním, se vydali na cestu do Galileje.
6. THE ALEXANDRIAN APPEARANCE
6. ZJEVENÍ V ALEXANDRII
1955 191:6.1 While the eleven apostles were on the way to Galilee, drawing near their journey’s end, on Tuesday evening, April 18, at about half past eight o’clock, Jesus appeared to Rodan and some eighty other believers, in Alexandria. This was the Master’s twelfth appearance in morontia form. Jesus appeared before these Greeks and Jews at the conclusion of the report of David’s messenger regarding the crucifixion. This messenger, being the fifth in the Jerusalem-Alexandria relay of runners, had arrived in Alexandria late that afternoon, and when he had delivered his message to Rodan, it was decided to call the believers together to receive this tragic word from the messenger himself. At about eight o’clock, the messenger, Nathan of Busiris, came before this group and told them in detail all that had been told him by the preceding runner. Nathan ended his touching recital with these words: “But David, who sends us this word, reports that the Master, in foretelling his death, declared that he would rise again.” Even as Nathan spoke, the morontia Master appeared there in full view of all. And when Nathan sat down, Jesus said:
2019 191:6.1 V době, kdy jedenáct apoštolů bylo na cestě do Galileje a již se blížili ke svému cíli, v úterý večer, 18. dubna, kolem půl deváté, se Ježíš zjevil Ródanovi a zhruba osmdesáti dalším věřícím v Alexandrii. Toto bylo dvanácté Učitelovo zjevení v morontiální podobě. Ježíš se objevil před těmito Řeky a Židy ve chvíli, kdy Davidův posel ukončil svoji zprávu o ukřižování. Tento posel, který byl pátým ve štafetě běžců mezi Jerusalemem a Alexandrií, přiběhl do Alexandrie v pozdní odpoledne toho dne a když předal svoji zprávu Ródanovi, bylo domluveno, aby byli svoláni další věřící a uslyšeli tuto tragickou novinu přímo od samotného posla. Přibližně v osm hodin tento posel, Nátan z Busiri, předstoupil před tuto skupinu a podrobně jim řekl všechno, co mu sdělil předcházející běžec. Nátan ukončil svoji dojemnou zprávu těmito slovy: „Ale David, který nás s touto zprávou poslal, říká, že Učitel, když předpovídal svoji smrt, prohlásil, že opět vstane.“ Ještě, když Nátan mluvil, morontiální Učitel se objevil přede všemi přítomnými. A když se Nátan posadil, Ježíš řekl:
1955 191:6.2 “Peace be upon you. That which my Father sent me into the world to establish belongs not to a race, a nation, nor to a special group of teachers or preachers. This gospel of the kingdom belongs to both Jew and gentile, to rich and poor, to free and bond, to male and female, even to the little children. And you are all to proclaim this gospel of love and truth by the lives which you live in the flesh. You shall love one another with a new and startling affection, even as I have loved you. You will serve mankind with a new and amazing devotion, even as I have served you. And when men see you so love them, and when they behold how fervently you serve them, they will perceive that you have become faith-fellows of the kingdom of heaven, and they will follow after the Spirit of Truth which they see in your lives, to the finding of eternal salvation.
2019 191:6.2 „Pokoj s vámi. To, co mne Otec poslal na tento svět ustanovit, nepřináleží žádné rase, žádnému národu a ani žádné zvláštní skupině učitelů či kazatelů. Toto evangelium království náleží jak židům, tak i bezvěrcům, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, mužům i ženám a také malým dětem. A vy všichni budete hlásat toto evangelium lásky a pravdy svými životy, které prožíváte v těle. Budete milovat jeden druhého s novou a udivující láskou, takovou, s jakou jsem já sloužil vám. A když lidé uvidí, jak je milujete a když budou svědky toho, jak jim vroucně sloužíte, oni pochopí, že vy jste se stali bratry ve víře v království nebeské a půjdou za Duchem Pravdy, kterého budou vidět ve vašich životech, aby nalezli věčné spasení.
1955 191:6.3 “As the Father sent me into this world, even so now send I you. You are all called to carry the good news to those who sit in darkness. This gospel of the kingdom belongs to all who believe it; it shall not be committed to the custody of mere priests. Soon will the Spirit of Truth come upon you, and he shall lead you into all truth. Go you, therefore, into all the world preaching this gospel, and lo, I am with you always, even to the end of the ages.”
2019 191:6.3 Jak Otec poslal mne na tento svět, tak já nyní posílám vás[30]. Vy všichni jste povoláni přinášet radostné zprávy těm, kteří pobývají ve tmě[31]. Toto evangelium království náleží všem, kteří v něho věří; nebude svěřeno do opatrování pouze knězům[32]. Brzy na vás sestoupí Duch Pravdy a povede vás k celé pravdě[33]. Proto jděte do celého světa hlásat toto evangelium a uvidíte, že já budu vždy s vámi, a to až do konce věků[34].“
1955 191:6.4 When the Master had so spoken, he vanished from their sight. All that night these believers remained there together recounting their experiences as kingdom believers and listening to the many words of Rodan and his associates. And they all believed that Jesus had risen from the dead. Imagine the surprise of David’s herald of the resurrection, who arrived the second day after this, when they replied to his announcement, saying: “Yes, we know, for we have seen him. He appeared to us day before yesterday.”
2019 191:6.4 Když Učitel takto promluvil, zmizel jim z očí. Celou noc tito věřící zůstali na místě pospolu a vyprávěli si své zkušenosti jako věřící v království a naslouchali projevům Ródana a jeho druhů. A oni všichni uvěřili, že Ježíš vstal z mrtvých. Představte si to udivení Davidova posla, který k nim dorazil až za dva dny po této události, aby jim oznámil zprávu o vzkříšení, když mu na jeho sdělení odpověděli: „Ano, my to víme, protože jsme ho viděli. On se nám předevčírem zjevil.“